Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aaron Turner, krom toho, že je frontmanem skvělých ISIS, ještě stíhá provozovat i zajímavé vydavatelství, které nese název Hydrahead Records sdružující povětšinou (post)hardcoreové kapely vymykající se běžným škatulkám.
U kapel, jakou byli BRUTAL TRUTH jste si mohli být vždy jisti, že na každé další nahrávce přijdou s něčím novým, neotřelým a překvapivým. V mém osobním žebříčku počinů této kapely sice už asi navždy bude kralovat šílený debut „Extreme Conditions Demand Extreme Responses“ z roku 1992...
Už je to nějaký ten pátek, co je k mání tento DVD disk zachycující koncertní nasazení ROTTEN SOUND v letech 2001 až 2003. Jestliže si některá ze současných nejextrémnějších band zaslouží i obrazový záznam...
Tvrdí se, že sedmička je šťastným číslem. Těžko soudit, zda-li to platí doopravdy, ale v případě holandského tria SINISTER určitě ano. Sedmý rok své existence tato smrtonosná eskadra totiž oslavila ve vskutku velikém stylu a famózním způsobem tak vyvrcholil vývoj započatý prvním albem „Cross The Styx“ z roku 1992.
Brněnskou kapelu ANIMÉ můžeme v rámci české scény směle označit za příjemný úkaz. Jejich hudba se dá zjednodušeně pojmenovat jako svěží melancholická kytarovka a nepochybně má potenciál oslovit mnohem širší publikum...
Představovat blíže americké vydavatelství Relapse Records by bylo nošením dříví do lesa. Koneckonců jeho produkci věnujeme na našem serveru dostatečně veliký prostor.
Budapešťtská pětice THE IDORU je jednou z nadějí maďarské kytarové scény. Když jsem se poprvé seznámil s její tvorbou, tak jsem byl poměrně překvapen faktem...
Tři roky po úspěšném odvrácení pokusu rozpoutat konflikt s blízkovýchodními zeměmi je Jack Bauer (Kiefer Sutherland) stále šéfem operačního týmu protiteroristického oddělení v Los Angeles (PTO).
V polovině devadesátých let byli nejlepším vývozním artiklem bohaté polské metalové scény jednoznačně VADER. Způsobila to hlavně přelomová deska „De Profundis“...
Další lahůdkovou brutalitu svým věrným servíruje Čurby a jeho Obscene Productions a tentokráte doslova na zlatém podnose. Kooperace dvou ve svých hudebních teritoriích veličin snad ani nemohla dopadnout špatně.
„Pozůstatky bohů“, aktuální to deska sanfranciských LIGHT THIS CITY by se díky svému názvu dala charakterizovat i jako pocta mohykánům kdysi tak slavné thrash metalové scény...
Osudy některých nahrávek bývají velice pohnuté. Přestože jejich kvalita je nepopíratelná, cestičky ke svým poslouchačům si hledají velice krkolomně a zdlouhavě.
Tak tady máme další podzemní splitko, které tentokráte dorazilo až z druhého konce bývalé československé federace, konkrétně z Košic. O dvě strany vinylové desky se podělila dvojice extrémních kapel.
Katalog amerického vydavatelství Victory je velice zajímavá směsice kapel. Peloton svěřenců tohoto labelu tvoří samozřejmě hlavně dravci z řad trendových metalových kapel...
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
