DIE KRUPPS, DEPRESSIVE DISORDER, EGOTRIP - Praha - Abaton, 30. ledna 2006
Pětadvacet let na scéně, to už je myslím docela pádný důvod k oslavám, a když se je kapela rozhodne pojmout formou evropského turné, tím lépe pro její fanoušky.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pětadvacet let na scéně, to už je myslím docela pádný důvod k oslavám, a když se je kapela rozhodne pojmout formou evropského turné, tím lépe pro její fanoušky.
Česká odpověď na americkou metalcoreovou vlnu nese název ACTION, což už mnozí zainteresovaní jistě velmi dobře vědí. Mé první setkání s touto kapelou proběhlo formou recenze jejich splitka s německými CROWLEYS PASSION...
Bohatá sněhová nadílka, kterou v polovině ledna (nejen) Praze tak štědře poskytla matička příroda nebyla jediným dárečkem onoho večera. S neméně štědrou nabídkou přijel i špičkový švédsko-finský grindcoreový dvojblok...
Mezinárodní obchod se zbraněmi je jedním z nejvýnosnějších artiklů, což i pro průměrně informovaného člověka není žádným tajemstvím. Válčit se na této zemi zřejmě bude pořád a pro každého obchodníka s armádní technikou platí...
BOLT THROWER jsou nepochybně legendou. O tom nemá nejmenší cenu polemizovat. Avšak musím přiznat, že mě celkový počet jejich příznivců, kteří se v mrazivý lednový večer sešli v Abatonu...
Někdy se vyplatí přijít s recenzentským křížkem po funuse a snahu o maximální aktuálnost hodit za hlavu. Poslední album amerických metalistů MASTODON je už přes rok venku a krátce po jeho edici si kapela užívala příval pochvalných až nadšených recenzí z celého světa.
Košická scéna mi v poslední době připomíná jedno veliké rejdiště nových a nových kapel, které tvoří stále ti samí hudebníci ze zaniknuvších kapel, o kterých jsme se ještě nedávno vyjádřovali právě jako o nových.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.