SIX DEGREES OF SEPARATION - Triotus, Tricephalus And Tribadism
Novým albem s provokativním názvem „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ se nám po bezmála třech letech připomínají moravští SIX DEGREES OF SEPARATION...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Putovní minifestival kapel patřících do péče již zavedeného vydavatelství Redblack zavítal po ostravské štaci v půli dubna i do našeho hlavního města...
Určitě se to už mnohým z vás stalo také. Jdete na koncert v domnění, že vás zajímá hlavní kapela, přičemž předskokan může jen překvapit a ve výjimečném případě snad i dokonce zaujmout...
Kvízová otázka na úvod: Co asi tak může vzniknout, když se spojí členové takových pojmů jakými jsou NASUM anebo GENERAL SURGERY? Říkáte-li další podobné šílenství...
Tak se k nám téměř po roce vrátili britští náladotvůrci ANATHEMA a i přes fakt, že jsou za krátkou dobu v České republice už podruhé, přilákali do Abatonu velice solidní návštěvu a dokázali...
Britští multiinstrumentalisté TRANSGLOBAL UNDERGROUND jsou v našich zemích velmi oblíbeným pojmem. Jak jinak si lze vysvětlit, že se jim s každoroční pravidelností daří plnit prostory pražského klubu Roxy.
Do České republiky zase jednou přijeli NATRON a soudě dle počtu přítomných v klánovickém klubu Black pes to zas tak veliké pozdvižení nepřineslo. Podle mě je to veliká škoda...
Na dlouhou dobu zřejmě poslední metalový koncert v holešovickém KD Domovina sliboval nevšední zážitek, neboť v původní sestavě vystupující MORBID ANGEL představují lákadlo z kategorie největších.
Vzhledem k tomu, že naše redakce neustále čelí kritice z mizivé podpory UG, která se mnohokráte transformuje v nařčení o našem škodlivém působení vůči domácí metalové scéně...
Jak tvrdí známe rčení, není každý den posvícení a po vynikající a zvukově vypilované show norských ENSLAVED by se snad ještě dalo prohlásit, že po hodech bývá vždycky sr…a.
Věčně atraktivnímu tématu – pohnutým osudům lidí na pozadí významných světových událostí – se dostává dalšího zpracování. Krev zmizelého je na české poměry výpravně pojatým snímkem...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.