Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S hudebními DVD se v posledních letech doslova roztrhnul pytel a díky neustále levnější technologii pro jeho pořizování se ani není čemu divit. Hudební vydavatelství do nás perou jeden disk za druhým nezřídka od kapel...
Dalším nedávno zrozeným pojmem na naší metalové scéně jsou uherskobrodští BAD FACE. Asi nejznámější persónou v jejich řadách je bicmen Skull, známý především z působení v KRABATHOR v polovině devadesátých let...
Není to tak dávno, co se v hlavě uznávaného metalového žurnalisty Alberta Mudriana zrodila myšlenka sepsat své poznatky o historii death metalu, tyto doplnit fakty a posléze vydat jako knižní publikaci.
SMASHED FACE jsou další z českých (přesněji řečeno moravských) kapel dávajících v poslední době o sobě čím dál více vědět. Vše načnuto častým koncertováním po boku stylově spřízněných a v mnoha případech i zavedených tuzemských či zahraničních spolků.
Už listopadové pražské vystoupení holandských TRANSMISSION0 bylo dostatečným důvodem k poptávce po jejich aktuálnímu albu, a když hned na začátku prozradím...
Proslulá floridská death metalová scéna byla v dobách své největší slávy doslova rejdištěm mnoha vynikajících kapel. Hlavně konec osmdesátých a první polovina devadesátých let se dá považovat za zlatý věk této scény.
Pohrobci legendárních AT THE GATES přicházejí počtvrté, aby nakrmili hladové masy bažící po kvalitní thrashové sekané. Asi ani samotní THE HAUNTED nepředpokládali...
Švédské uskupení KATATONIA se nikdy nedalo zařadit mezi ty, kteří svou hudbou baví davy. „Dance Of December Souls“ je totiž ukázkovým příkladem neskutečné síly hudby.
Bezpochyby jedna z nejočekávanějších letošních nahrávek české death metalové scény nakonec přeci jen spatřuje světlo světa. Olomoučtí GODLESS TRUTH si po odchodu od vydavatelství Shindy Productions prošli i personální změnou na bicím postu a nedávný odchod kytaristy Michala rovněž na pohodě nepřidal.
Existují kapely, které fungují již několik let a přesto se jejich dosavadní tvorba vměstná na plochu jednoho CD. Jak však známo, někdy méně znamená více...
První prosincový večer byli vyznavači dobré muziky v dosahu našeho hlavního města vystaveni jednomu z mnoha tradičních dilemat. Festival Alternativa je v plném proudu...
Nepsaným pravidlem většiny fajnšmekrovských koncertů v naší vlasti je minimální zájem diváků, což listopadová klánovická seance jen potvrdila. Dá se říct...
Jak to asi tak může dopadnout, když se pořádná dávka talentu setká se skladatelskou invencí? No, jedině dobře to může dopadnout! A v případě aktuální nahrávky holandských TEXTURES to platí dvojnásob.
Mobilní telefon - fenomén dnešní doby. Kdo jej nemá, jako by ani nebyl. Neexistuje snad chvíle, kdy na ulici nepotkáte někoho s aparátem u ucha, někoho neúnavně ťukajícího SMS zprávu...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
