Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Temno II aneb The World Is Dead. Tak s tímto titulem se nám připomíná Petr IFA Junek a jeho I.F.A. records. První díl této kompilace defacto odstartoval dráhu tohoto rozjíždějícího se labelu majícího za sebou několik vydaných demáčů jihočeských kapel.
Sobotní program bývá obvykle ještě náročnější, než ten páteční. Začátek byl naplánován na desátou hodinu dopolední...
Ani se tomu nechce věřit, že druhý červencový víkend léta 2002 proběhl v Trutnově již čtvrtý ročník kultovního open air festivalu...
Pokračování našeho letošního seriálu představovaček domácích letních festivalů se tentokráte týká již velmi zavedené stálice na tuzemské festivalové mapě – Shindyho Brutal Assaultu.
S napětím očekávaná patnáctka Paya opozdila své vydání o měsíc, přesto si dle mého názoru lepší datum emise aktuálního čísla nemohl šéfredaktor Pavel Merkl přát.
Překvapili, velice příjemně překvapili moji maličkost tito američtí hošíci. Mnozí hudební publicisté je budou nepochybně házet do dnes toliko oblíbené škatulky nu-metal.
Pravda, pravda, nejedná se o žádnou horkou novinku, každopádně si však dovolím tvrdit, že prozatím poslední deska slovenských experimentátorů Wayd je natolik kvalitní počin...
Tak tady máme po delší době zase pořádnou grindovou nálož. Servírujícím je v tomto případě holandská cháska slyšící na jméno SUPPOSITORY jejiž debutní placka „Punching Out of Reality“ vyšla u slovenského labelu Forensick Music pod katalogovým číslem 003.
Ačkoliv historie této jihočeské thrashové grupy sahá až někam k roku 1993, jedná se teprve o její první oficiální zvukový počin.
Blíží se nám léto a s ním je spojeno i pořádání několika letních festivalů na našem území. MetalMania nechce tuto skutečnost ignorovat a proto jsme se rozhodli...
Dalším představovaným letním festivalem je volyňský Open Hell fest, jehož letošní ročník se málem neuskutečnil. Jestliže sledujete dění na domácí scéně...
Další příjemné překvapení z tuzemské scény mi připravila tato jihočeská black metalová grupa s jejich druhým demáčem příznačně pojmenovaným „Sepsáno krví“ vycházejícím pod hlavičkou I.
Musím se přiznat, že toto CD bylo do mého přehrávače vkládáno s rozporuplnými pocity a menšími obavami zakládajícími se na stylovém zaměření tohoto severomoravského tria.
Už je mi to fakt blbý začínat každou moji recenzi polských válečníků Vader slovy, že tato grupa prostě nemá chybu. Ona otřepaná fráze „tato kapela nikdy nezklame“ zcela vystihuje Petra a spol.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
