Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovenští Lunatic Gods mají na svědomí skvělé (v jejich diskografii již třetí) album The Wilderness. Toto je už nějaký ten pátek venku a proto jsem ihned po zveřejnění recenze na MetalManii neváhal kontaktovat s žádostí o rozhovor frontmana a kytaristu "šílených bohů" Hiraxe.
Nemá cenu stále dokola polemizovat, zda-li název jedného z nejvýznamějších rockových(ehm) koncertů má něco společného s klasickým OZZFEST-em anebo je to jen typické lákadlo pro lidi.
Tato glosa budiž brána jako první pokus o zhodnocení některého z četných domácích zinů na stránkách MetalManie.
Tak se mi konečně dostala do rukou prozatím poslední (v celkovém pořadí již třetí) deska od slovenských „šílených bohů“, které si pod svá ochranná křídla nakonec vzal tuzemský label Shindy Productions.
Nechť mi prominou všichni staří metaloví pardálové, kteří někdy v osmdesátých létech minulého století třepali svými bohatými hřívami u nekvalitních nahrávek Acceptů...
New Yorská zrůda INCANTATION vyplivla na svět novou fošnu s líbezným názvem "The Infernal Storm", jenž je v kvalitě zhoubné produkce zase o něco dál než její famózní předchůdce "Diabolical Conquest"(1998).
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.
Tore je mrtev a tohle je jeho poslední deska. Bohužel od začátku nepřesvědčivá elevator music, i když bohatě proaranžovaná. Chybí atmosféra. Tu nalézám až v poslední třetině. Avšak Garm je Garm, takže to ještě prohledám, jestli jsem něco nepřeslechl.
