ORANSSI PAZUZU - Mestarin Kynsi
Přestože si ORANSSI PAZUZU dokázali za více než dekádu existence vybudovat kolem sebe slušný zástup fanoušků...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jako špičku světové doommetalové scény uváděl propagační plakát anonci na tento koncert. Stylové prostředí továrního komplexu v brněnské čtvrti Královo pole...
Se sportovními dokumenty, těmi z fotbalového prostředí nevyjímaje, to někdy bývá svízel. Nemá-li se tento stát bezbřehou propagací kultu toho či onoho sportovního klubu a jeho vedení...
V tento krásný dubnový den bylo naše druhé největší město v napjatém očekávání velkých věcí metalových.
Nedílnou součástí přípravy k sepsání tohoto článku byl i historický exkurz do dávných reportů z Brutal Assaultu...
Nohsledi, anebo snad méně korektněji řečeno plagiátoři, to v hudební historii neměli nikdy lehké. Poprávu se na ně snášela kritika za nulovou invenci a parazitování na dílech těch kreativnějších.
Na amerických REVOCATION lze ocenit mnoho věcí, a jednou z nich rozhodně je uchopení v podstatě provařených metalových ingrediencí a způsobilost z těchto v pravidelných intervalech konstruovat velmi slušné žánrové desky.
„Laugh at Peril tour“, toť název světového turné této anglické legendy, kterým hodlá náležitě oslavit 40 dlouhých let svého inspirativního fungování.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.