Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme za sebou již devátý ročník tradičního open air festivalu Brutal Assault a je tedy čas na jeho krátké zhodnocení. Nejkompetentnější osobou k takovému úkonu je samozřejmě samotný šéf celého organizačního týmu Martin „Shindy“ Brzobohatý...
Formát DVD - Video pomalu ale jistě dobývá audiovizuální svět a je tedy na čase, abychom se těmto nosičům začali více věnovat i na našich stránkách. Prvním hudebním dévédéčkem...
Nová deska INSANIE s názvem „Out“ je out, což samozřejmě nemohlo uniknout našemu ostřížímu zraku a gazelímu sluchu. A jelikož poslech nových skladeb brněnského tria nastolil v naší hlavě několik otázek...
Po roce přicházejí Vánoce, ovšem pro INSANII neplatí vůbec žádné konvence, a proto přichází s novým nákladem svých zpívánek až po letech dvou. Nikdo jistě neočekává nějakou dramatickou proměnu hudebního výrazu brněnské trojice.
Ze severu a nejen odtud se na nás valí lavina originální a žánrově mnohdy velmi těžko zařaditelné hudby. Ať už její kořeny vyrůstají z blackmetalového podhoubí...
Proč spáchal Dead sebevraždu? Kdo vlastně zabil Euronyma? Jak je to s jeho angažmá u HELLOWEEN? Takové a pár dalších otázek jsme položili fenoménu za bicí baterií - Janu Axelovi von Blombergovi alias Hellhammerovi...
Jak již zajisté všichni vědí, MANOWAR koncem minulého roku ukončili svou aktivní kariéru a užívají si zaslouženého odpočinku. Při tom však nechtějí zapomenout na své věrné a rozhodli se...
MANOWAR to balí! Tak taková informace se dostala přes Atlantik až k našim uším. Protože sdělení mozku MANOWAR Joey DeMaia si vzhledem ke své obsáhlosti nezaslouží umístění do sekce „novinky“...
SATYRICON jsou kapelou, od níž se čekají věci nečekané a dosud neslyšené, postupy progresivní a přitom pořádně agresivní. Čeká se další posun hranic žánru zvaného black metal!
Corpsepaint, inhalace vůně z plátěného pytlíku s rozkládajícím se havranem, prasečí hlavy nabodané na kůlech, z lebky zvolna vyvěrající mozek, smaženice připravená kdoví z čeho...
Březen za kamna vlezem! Ale vzhledem k faktu, že je teprve listopad, vlezeme si raději do nějakého pěkného klubu, ne? 9.listopadu nám k tomu dala příležitost novodobá Mekka brněnského klubismu – klub Babylon...
Duo Satyr a Frost patří mezi ty vyvolené, kteří mají tu čest a zároveň potenciál nést na svých bedrech odpovědnost za vývoj soudobé blackmetalové scény.
Znovuzrození MAYHEM za to vzali skutečně zostra a po skvělém mini „Wolf`s Lair Abyss“ a nepříliš povedeném videu „Live In Bischofswerda“ na nás po své reinkarnaci vyplivli taktéž svůj oficiální živák s názvem „Mediolanum Capta Est“.
Pokud jste na letošním ročníku Brutal Assaultu byli, jistě jste si o této akci udělali jako jeho návštěvníci nějaký obrázek. Přemýšleli jste však už někdy o tom...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
