BRUTAL ASSAULT vol.007 - jeho průběh a organizační zajištění
Chudák Shindy! Pomyslela si většina z nás poté, co byla zveřejněna zpráva o tom, že i letos dojde na poslední chvíli ke změně místa konání Brutal Assaultu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chudák Shindy! Pomyslela si většina z nás poté, co byla zveřejněna zpráva o tom, že i letos dojde na poslední chvíli ke změně místa konání Brutal Assaultu.
Je horký srpen, letní čas, na bigbít hnal mě můj vnitřní hlas:„Hleď, Shnoffe, a svým zadkem bystře hni,do Tasova své staré kosti přesuň,na wackenskou monstrakci se zvysoka vybodnia českou klobásu raději do hrdla zasuň.
Současní MAYHEM! Hudební géniové posunující hranice black metalu o notný kus dál nebo banda opilců parazitujících na odkazu svých legendárních předchůdců Euronyma a Deada?
Zrozeni v roce 1990, v roce 1991 vydali deathmetalové demo „Halluciations of Despair“, v roce 1992 transformováni v legendární IIN THE WOODS…, aby v roce 1998 z jejich popela opět povstali jako bájný pták Darkmoor.
Po pojednání o vystoupení Insanie v ostravském Trinity Music Clubu zde máme další reportáž z jejich živého vystoupení, a sice ze křtu nového alba Insanie Trans-Mystic Anarchy...
Jednoho krásného dne před dávnými lety, v dobách metalu zaslíbených, seděl před televizní obrazovkou jeden malý človíček a napjatě očekával začátek svého oblíbeného pořadu s exotickým názvem Tim Sykes Videoshow.
Redakce Metalopolis má velký zájem na tom, aby své čtenáře informovala o svých záměrech týkajících se rozvoje našeho mainstreamového (nejen) metalového webzinu...
Nepochybuji o tom, že každý, kdo čte tento článek, má na harddisku svého domácího mazlíčka (myšleno PC) alespoň pár skladeb svých oblíbených interpretů v komprimovaném a všemi stále oblíbenějším formátu MP3.
Víte jakou má kadenci Nick Barker? Tatatatata! A většinou mnohem vyšší! Proč začínám Nickem Barkerem (DIMMU BORGIR)? Inu proto, že špičkový bubeník (potažmo výkonný automat) je základním stavebním kamenem každé skupiny...
V mém hlubokém podvědomí stále rezonuje ta nádherně melancholicky ponurá atmosféra „Wildhoney“. A tak když jsem zaslechl, že nový počin švédských (kdysi) náladotvůrců TIAMAT by měl směřovat právě do míst...
INSANIA vydala další album a více snad netřeba dodávat. Jedna z undergroundových událostí roku byla (a je) na světě. Tradičně vysoká laťka kvality, tradičně další móka do pábitelské a legendistické mlýnice...
Pramen many ortodoxního blackmetalu pomalu ale jistě vysychá a jeho vydatnost se neúprosně snižuje. Jen velmi zdatní kuchaři jsou schopni z tenčících se zásob této životodárné suroviny navařit lahodnou krmi hodnou jazýčku zmlsaného konzumenta.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.