BRUTAL ASSAULT vol.007 - jeho průběh a organizační zajištění
Chudák Shindy! Pomyslela si většina z nás poté, co byla zveřejněna zpráva o tom, že i letos dojde na poslední chvíli ke změně místa konání Brutal Assaultu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Chudák Shindy! Pomyslela si většina z nás poté, co byla zveřejněna zpráva o tom, že i letos dojde na poslední chvíli ke změně místa konání Brutal Assaultu.
Je horký srpen, letní čas, na bigbít hnal mě můj vnitřní hlas:„Hleď, Shnoffe, a svým zadkem bystře hni,do Tasova své staré kosti přesuň,na wackenskou monstrakci se zvysoka vybodnia českou klobásu raději do hrdla zasuň.
Současní MAYHEM! Hudební géniové posunující hranice black metalu o notný kus dál nebo banda opilců parazitujících na odkazu svých legendárních předchůdců Euronyma a Deada?
Zrozeni v roce 1990, v roce 1991 vydali deathmetalové demo „Halluciations of Despair“, v roce 1992 transformováni v legendární IIN THE WOODS…, aby v roce 1998 z jejich popela opět povstali jako bájný pták Darkmoor.
Po pojednání o vystoupení Insanie v ostravském Trinity Music Clubu zde máme další reportáž z jejich živého vystoupení, a sice ze křtu nového alba Insanie Trans-Mystic Anarchy...
Jednoho krásného dne před dávnými lety, v dobách metalu zaslíbených, seděl před televizní obrazovkou jeden malý človíček a napjatě očekával začátek svého oblíbeného pořadu s exotickým názvem Tim Sykes Videoshow.
Redakce Metalopolis má velký zájem na tom, aby své čtenáře informovala o svých záměrech týkajících se rozvoje našeho mainstreamového (nejen) metalového webzinu...
Nepochybuji o tom, že každý, kdo čte tento článek, má na harddisku svého domácího mazlíčka (myšleno PC) alespoň pár skladeb svých oblíbených interpretů v komprimovaném a všemi stále oblíbenějším formátu MP3.
Víte jakou má kadenci Nick Barker? Tatatatata! A většinou mnohem vyšší! Proč začínám Nickem Barkerem (DIMMU BORGIR)? Inu proto, že špičkový bubeník (potažmo výkonný automat) je základním stavebním kamenem každé skupiny...
V mém hlubokém podvědomí stále rezonuje ta nádherně melancholicky ponurá atmosféra „Wildhoney“. A tak když jsem zaslechl, že nový počin švédských (kdysi) náladotvůrců TIAMAT by měl směřovat právě do míst...
INSANIA vydala další album a více snad netřeba dodávat. Jedna z undergroundových událostí roku byla (a je) na světě. Tradičně vysoká laťka kvality, tradičně další móka do pábitelské a legendistické mlýnice...
Pramen many ortodoxního blackmetalu pomalu ale jistě vysychá a jeho vydatnost se neúprosně snižuje. Jen velmi zdatní kuchaři jsou schopni z tenčících se zásob této životodárné suroviny navařit lahodnou krmi hodnou jazýčku zmlsaného konzumenta.
Po dlouhých měsících a snad i letech, po které bylo vydání tohoto kotouče avizováno, jsme se konečně dočkali a s klidným srdcem můžeme spolu s protagonisty této černé mše vzdát hold jedné z největších blackmetalových skupin.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.