THE FLOWER KINGS - Adam & Eve
„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebyl to náhlý popud otevřené agrese. Tuhle chvíli připravovali dlouho. Diskutovali o ní – pokud se to překřikování dá nazvat diskusí – plánovali ji, domýšleli i různé nepravděpodobné zvraty.
Nevyřčené obrazy a nenakreslená slova dýchnou na všechny nedočkavce další tvorby českobrodské metal/rockové stálice. Paleta pečlivé hudební prózy byla bezezbytku využita na poezii pětilinkových rýmů a předzvěst plnohodnotné výstavy zvukové rehabilitace v lázeňských kolonádách je tak nadosah.
Tak jsme se po dlouhé době opět dočkali. Do červnového, dusnem zkoušeného hlavního města zavítali po delším čase aristokraté progresivního rocku – . Tentokráte se pocty dostalo Kongresovému centru...
SOLEFALD uvádějí na plátna našich mozků melodramatický thriller s prvky černého humoru „In Harmonia Universali“. V hlavních rolích se představí známí odchovanci nedělní liturgické školy Cornelius a Lazare.
Prostopášný a čilý noční život hýřivých a bezesných pařížských čtvrtí je tím pravým lékem na naši ubohost. Zástupy špinavých a necudných prostitutek lákají noční návštěvníky svým mrtvým pohledem...
„Tak tohle je tedy vrchol! Copak těm nešťastníkům nestačí, že nás otravují vymyšlenými historkami truemetalového podsvětí a nepodladěnými kytarami bratrských seskupení?
Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku...
Pod bystrým a ostražitým okem Heimdalla ukrývá se neútulná krajina Asgard před zraky prostých smrtelníků. Plná symbolických obrazotvorných kontrastů, od dlouhých šedých plášťů padlých bojovníků až k bohatým zlatým palácům...
Horké písečné pláže týrané přílivovými vlnami tříštivých ledových jehel severního moře. Cypřiše a olivovníky se toužebně vrhají do náruče studených sněhových závějí a cikády rozehrávají mrazivou melodii padajících vloček.
Z těžce zkoušené části země – z míst, kde jsou pláně nasáklé krví bitevních vřav, z míst, která byla pustošena, pálena a pleněna, z míst, která jsou neustále ostřelována mořskou solí štiplavého a studeného baltského větru.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.