THE FLOWER KINGS - Adam & Eve
„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebyl to náhlý popud otevřené agrese. Tuhle chvíli připravovali dlouho. Diskutovali o ní – pokud se to překřikování dá nazvat diskusí – plánovali ji, domýšleli i různé nepravděpodobné zvraty.
Nevyřčené obrazy a nenakreslená slova dýchnou na všechny nedočkavce další tvorby českobrodské metal/rockové stálice. Paleta pečlivé hudební prózy byla bezezbytku využita na poezii pětilinkových rýmů a předzvěst plnohodnotné výstavy zvukové rehabilitace v lázeňských kolonádách je tak nadosah.
Tak jsme se po dlouhé době opět dočkali. Do červnového, dusnem zkoušeného hlavního města zavítali po delším čase aristokraté progresivního rocku – . Tentokráte se pocty dostalo Kongresovému centru...
SOLEFALD uvádějí na plátna našich mozků melodramatický thriller s prvky černého humoru „In Harmonia Universali“. V hlavních rolích se představí známí odchovanci nedělní liturgické školy Cornelius a Lazare.
Prostopášný a čilý noční život hýřivých a bezesných pařížských čtvrtí je tím pravým lékem na naši ubohost. Zástupy špinavých a necudných prostitutek lákají noční návštěvníky svým mrtvým pohledem...
„Tak tohle je tedy vrchol! Copak těm nešťastníkům nestačí, že nás otravují vymyšlenými historkami truemetalového podsvětí a nepodladěnými kytarami bratrských seskupení?
Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku...
Pod bystrým a ostražitým okem Heimdalla ukrývá se neútulná krajina Asgard před zraky prostých smrtelníků. Plná symbolických obrazotvorných kontrastů, od dlouhých šedých plášťů padlých bojovníků až k bohatým zlatým palácům...
Horké písečné pláže týrané přílivovými vlnami tříštivých ledových jehel severního moře. Cypřiše a olivovníky se toužebně vrhají do náruče studených sněhových závějí a cikády rozehrávají mrazivou melodii padajících vloček.
Z těžce zkoušené části země – z míst, kde jsou pláně nasáklé krví bitevních vřav, z míst, která byla pustošena, pálena a pleněna, z míst, která jsou neustále ostřelována mořskou solí štiplavého a studeného baltského větru.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.