ADOR DORATH - Zpověď z pekelné baziliky (rozhovor)
Jste začínající kapela. Má první otázka je tedy jasná. Řekni nám něco o vzniku historii a hlavně o jednotlivých členech kapely.Ivoš: Takový určitý předvoj jsme dali dohromady na konci roku 1997...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jste začínající kapela. Má první otázka je tedy jasná. Řekni nám něco o vzniku historii a hlavně o jednotlivých členech kapely.Ivoš: Takový určitý předvoj jsme dali dohromady na konci roku 1997...
„Behind the walls of protein prison, Crowned with barbed-wire of DNA, Imprisoned is this piece of shit“ - Lux Occulta,skladba Architecture Pozorovali jste někdy padající list zasněné podzimní přírody?
Pojďte si alespoň na chviličku odpočinout. Odpočinout od všech těch kytarových eskapád, basových vodopádů a agresivních vokálů. Pojďte si do těla dobrovolně vpustit elektrizující stín všech lidských pocitů.
„A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.“ Starý Zákon, kniha Genesis, 2.kapitolaHnilobný výsměch lidské víry se line z příznačně sluncem zalité „domoviny“ vzletného Alexandra Velikého.
Vídeň je zahalena v zašedlém a neproniknutelném oparu smutku. Její zhmotnělá duše je týrána bolestivou zkušeností svíravého traumatu moderní doby. Ty tam jsou časy procítěného mistrovství velikánů klasické hudby...
Zestárlé oči téměř všech pamětníků začátků moderní, chcete-li progresivní, blackmetalové tváře zasněně vzhlížejí k severským pohanským hvozdům a jen třpytivá jiskra v temném pohledu a lehké neznatelné zachvění dolní čelisti jsou znakem nostalgické vzpomínky na dobu temného...
Oslavná hudební kompozice. Oslava nekonečných prostorů žhavých hudebních erupcí, táhnoucích se do vzdálenosti miliónů světelných let. Oslava dokonalé interní stavby nepopsatelného živoucího mikrovesmíru.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.