Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se resty nahromadí, je potřeba jim pustit žilou. Tak jak se stalo už s demonadílkou, dočkáte se čas od času i shrnujících recenzí na vícero promo nahrávek v jednom článku.
Klatovský ASMODEUS ukul nový „Řetěz“ a přidal mu na spoje něco „kritických událostí“. V režii dvorního textaře Jana Petrička doplnil zajímavý koncept deseti variací...
Už se to tu řešilo několikrát a počítám, že ani nové živé dvojalbum Daniela Landy nebude tou výjimkou, která by na jedné straně nevyprovokovala obrovskou vlnu záštiplné kritiky...
Po neskutečných vedrech nás oblažilo docela příjemné ochlazení s občasnou dešťovou sprškou, takže i Klánovice dnešní večer vítaly příchozí pláčem z nebes.
Už jsou to čtyři roky, co se naposledy přihlásili mohelničtí mistři Scenérie. I tehdy šli hlavou proti zdi a v naší zemičce, kde zahrát víc jak základní sled akordů a poskládat píseň jinak než „sloka...
Scházíme se po třetí a ač se snad původně zdálo, že to bude naposledy, opak je pravdou, ale o tom až někdy příště. Pro tentokráte se spokojme s konstatováním...
V čem je zakleto kouzlo krásy? Čím nás k sobě přitáhne dokonale stavěná žena, sošný muž či výjimečné umělecké dílo? Přece to nemůže být zásluha pouhé sličné tváře...
Byl vlahý podvečer, možná i Máj, leč těžko určit přesnější datum, když Beverly Hills je pokaždé jako vymalované. Před klubem Peach Pit After Dark, tak hanebně uzmutým nebohému Natovi...
Skládáte rádi hlavolamy nebo puzzle? Libujete si v pocitu, když poslední kostička zapadne na své místo? Když závěrečný dílek plynule dotvoří kýžený obraz?
Jak přežít hvězdu? O tom by mohl pražský ARAKAIN, respektive „věčná“ trojice Jiří Urban, Zdeněk Kub a Mirek Mach, už pomalu začít psát knihu. Jen co se zahojily rány po odchodu Aleše Brichty a náhrada v podobě výtečného hlasu Petra Koláře začínala být akceptována i těmi nejzarytějšími „BumBarofily“...
Dejme tomu, že se Svět o trochu posunul v čase a na planetu Zemi dorazili Cizinci, kteří s sebou přinesli i úžasné technologie. Dejme tomu, že z očekávané všeobecné nenávisti už mnoho nezůstalo...
Daniel Landa má Tajemství. Respektive měl, neboť stejnojmenný muzikál se v divadélku Kalich v Jungmannově ulici v Praze hraje už více jak rok (premiéru měl 31.
Také nesnášíte vtipy? Humor je vám z duše odporný a opravdu nechápete, proč má být zrovinka prvního dubna držen jakýsi apríl? Pak jste tu na správném místě.
Máme před sebou druhý exkurz mezi moskevské Jiné a pokud jsem minule sliboval pravé obálkové peklo, lehkých sklouznutím zraku doleva určitě sami poznáte...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
