JORN - The Duke
Čtvrtá sólová jízda úderníka Landeho. A pokud vám snad už na předešlém útoku s norskou vlajkou „Out To Every Nation“ přišlo, že náš slavík začíná kompozičně mírně zadrhávat...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen co jsme si představili první díl knižní série o nikdy nekončícím soupeření mezi Světlem a Tmou v zašedlých kulisách unavené matičky Moskvy, o věčné šachové partii vymezené pravidly Dohody...
Možná tak trochu překvapivá je brzká novoučká pohlednice z Kanady od Jeffa Waterse. Píše, že se má stále čile k dílu, nenechal se zlákat žádnou nabídkou od více či méně populárnějších seskupení...
Už je to nějaký ten čas, kdy se k nám do redakce dostala (prostřednictvím našeho redakčního zásobovače z úrodného kraje, kde Pepové sami skáčí na gril) ochutnávka z dalšího sólového projektu čím dál viditelnějšího pěvce Jorna Landeho - píseň „My Own Way“.
Jak dlouho nás bude ještě Zachary Stevens trápit a odkládat návrat do rodných SAVATAGE? Vždyť už je to skoro na pováženou, kolik projektů, skupin a materiálu chrlí jednotliví členové této kdysi zásadní americké formace...
Také vás naštvalo, když NEVERMORE na počátku letošního roku znovu vydali desku „Enemies Of Reality“, tentokráte už konečně ve zvukovém balení, které si pro ni od počátku vysnili a tedy i s pěkně čitelně rozmáchlým podpisem slovutného Andyho Sneapa?
Vítejte, drazí příznivci pláten, barev a štětců. Máme před sebou již pátý exkurz do světa, ve kterém hraje prim jen a pouze představivost autora, kde jsou na kreativitu tvůrců kladeny jen ty nejvyšší nároky.
K akreditaci pořadatelé ze Sazka Areny vyžadovali fotografie, už to bylo zarážející a vlastně tím byla odstartována i celá novinářská odysea, trefněji taškařice.
V současné době probíhá v českém novinářském undergroundu obrovské referendum, které má za cíl jednou provždy rozhodnout, zda všechny weby a ziny přistoupí ke společným regulím...
Situace v pražském Rock Café není díky posunutí policejní hodiny na brzkou desátou vůbec růžová. Návštěvníci si to častokráte přihasí klasicky na poslední chvíli s tím...
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.