JORN - The Duke
Čtvrtá sólová jízda úderníka Landeho. A pokud vám snad už na předešlém útoku s norskou vlajkou „Out To Every Nation“ přišlo, že náš slavík začíná kompozičně mírně zadrhávat...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen co jsme si představili první díl knižní série o nikdy nekončícím soupeření mezi Světlem a Tmou v zašedlých kulisách unavené matičky Moskvy, o věčné šachové partii vymezené pravidly Dohody...
Možná tak trochu překvapivá je brzká novoučká pohlednice z Kanady od Jeffa Waterse. Píše, že se má stále čile k dílu, nenechal se zlákat žádnou nabídkou od více či méně populárnějších seskupení...
Už je to nějaký ten čas, kdy se k nám do redakce dostala (prostřednictvím našeho redakčního zásobovače z úrodného kraje, kde Pepové sami skáčí na gril) ochutnávka z dalšího sólového projektu čím dál viditelnějšího pěvce Jorna Landeho - píseň „My Own Way“.
Jak dlouho nás bude ještě Zachary Stevens trápit a odkládat návrat do rodných SAVATAGE? Vždyť už je to skoro na pováženou, kolik projektů, skupin a materiálu chrlí jednotliví členové této kdysi zásadní americké formace...
Také vás naštvalo, když NEVERMORE na počátku letošního roku znovu vydali desku „Enemies Of Reality“, tentokráte už konečně ve zvukovém balení, které si pro ni od počátku vysnili a tedy i s pěkně čitelně rozmáchlým podpisem slovutného Andyho Sneapa?
Vítejte, drazí příznivci pláten, barev a štětců. Máme před sebou již pátý exkurz do světa, ve kterém hraje prim jen a pouze představivost autora, kde jsou na kreativitu tvůrců kladeny jen ty nejvyšší nároky.
K akreditaci pořadatelé ze Sazka Areny vyžadovali fotografie, už to bylo zarážející a vlastně tím byla odstartována i celá novinářská odysea, trefněji taškařice.
V současné době probíhá v českém novinářském undergroundu obrovské referendum, které má za cíl jednou provždy rozhodnout, zda všechny weby a ziny přistoupí ke společným regulím...
Situace v pražském Rock Café není díky posunutí policejní hodiny na brzkou desátou vůbec růžová. Návštěvníci si to častokráte přihasí klasicky na poslední chvíli s tím...
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.