Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bobby Ellsworth řečený „Blitz“ má pořádně tuhý kořínek. Nejenže (snad definitně zdárně) překonal strašáka rakovinového nádoru, ale zocelen prošlými útrapami navíc opětovně míří do zorného pole všech fanoušků i kritiků s třináctým (s)killem svých OVERKILL.
Je hluboká noc. Hladina řeky klidně odpočívá, odraz nebeské klenby konejší ve své náruči, všude klid a mír. Když tu náhle dračí přídě Drakkarů rozčeří hladinu.
Když se brazilská ANGRA po poctivé desce "Fireworks" rozdělila na dva tábory, fanoušci právem znejistěli. Je sice pravda, že se oba osiřelí kytaristé ze ztrát rychle otřepali...
Zachary Stevens se nám vrátil! To je jasně skvělá zpráva pro všechny, kterým učarovalo jeho hlasové kouzlení na deskách aristokratických SAVATAGE v posledních zhruba deseti letech.
Opona letí vzhůru, sál potemněl, pouze bodový reflektor vytváří kruh teplého světla. A tu do jeho záře vstupuje on. Léty proškolený, zasloužilý mistr věd kouzelnických - magistr Dýně.
Michael Kiske. To jméno zřejmě rozbuší srdíčko každému příznivci legendárních „Dýní“, především tedy těch, co nedají dopustit na oba díly „Strážců sedmi klíčů“.
Sledujete-li pozorně novinkový servis, jistě vám neuniklo poměrně velké kvantum informací o nové superskupině. Původní klávesista DREAM THEATER Kevin Moore a bubeník téže kapely Mike Portnoy kývli nabídce kytaristy FATES WARNING Jima Matheose a společně s mistrem tlustých strun Seanem Malonem (GORDIAN KNOT/ex-CYNIC) vytvořili další z hvězdných projektů.
Situace jako v tom hloupoučkém vtipu. Potkají se tři - manažér, pokladník a vizionář… Né, zpět, to je jiný vtip. Tak znovu, potkají se tři - Darkmoor zarytý příznivec progresivního metalu...
O debutu italské „Hudby z Marsu“ prosakovala kuloáry jedna velká šeptanda, že nám další „Špagetožrouti“, vezoucí se na boomu melodického speed metalu...
Po skvělém pocitu z nedávno recenzované novinky „Reflections“ nebylo nic přirozenějšího, než vypravit se i na pražskou zastávku aktuálního koncertního turné finských violoncellistů.
Téměř čtyři roky stačily uplynout, než nás mohelničtí SCENERY poctili následníkem debutu "The Drowning Shadow Of Mankind", na němž se předvedli coby instrumentálně nabušená thrash-deathová úderka...
Asi to znáte všichni. Partičce čtyř finských cellistů se přejedlo to neustálé přehrávání nesmrtelné klasiky a zachtělo se jí potem nasáknutého metalového běsnění.
Poslední studiová výprava brněnského „Ticha jež bylo zapomenuto“ "KA BA ACH" voněla bodavým větrem egyptské noci, plným písku, zmaru a tmy. Čas však od návštěvy stále populárnějších hrobek přece jen pokročil a tak zasloužilí experimentátoři raději rychle přichystali další přírůstek do svého...
Lenny Wolf je zkrátka nezmar. Vždyť také tuhle osobnost, která zažila nejen nezřízený úspěch v konci osmdesátých let, kdy KINGDOM COME triumfovali ve velkém „americkém snu“...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
