Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blíží se k nám nová dávka návykového zboží od jezera Bodom. Po trojici předešlých zápisů, familierně přezdívaných jako Červená, Zelená a Modrá, nám hlubinou temnotou pableskující vlny vyplavily na světlo světa Oranžovou (i když doopravdy mezi ní a původní červení debutu není téměř žádného rozdílu).
Singl "Enlighten Me" rozdělil posluchačskou obec na dva protichůdné tábory. Jedni poukazovali na slušnou odvahu dvou ex-tykváků Rolanda Grapowa a Uliho Kusche vydat se jiným směrem...
KAMELOT jsou skupinou dvou radikálně odlišných etap. Začátek prvního dějství odpískal soudce Čas zároveň s debutem "Eternity!, tedy v roce 1996 a řekněme si naprosto upřímně - za mnoho nestál.
Vkládám tohle CD „do trouby“ s velkým očekáváním. Vždyť předchozí počin, který pod názvem „Tyranny“ uzřel světlo světa v roce 1998, byl velkou trefou do černého.
EVERON rozhodně nepatří mezi známá seskupení. Možná by se dalo polemizovat i s tím, zda vůbec patří mezi známější. O to větší je však naše škoda, protože tihle Němci mixují metalem načichlý art rock (dejme tomu) queenovského střihu s progresivními vsuvkami a výsledek se nebojí obalit popovým aranžmá.
Fíha! Vítr nám ještě ani nestačil vysušit vlasy zmáčené dešťovou sprškou "Rainmakera" a Děti květinové síly už zdobí hlavy dalším královským věncem. Pochopitelně...
Skupina kolem fenomenálního „rychlíka“ na tenké struny Michaela Romea a hlasového ekvilibristy Russella Allena patří ke stálicím progresivně naladěné metalové vlny.
„Špinavý“ KRYSAŘ si v záplavě domácího muzikálového braku získal naprosto výjimečné postavení a ať už si o jeho tvůrci Danu Landovi myslíte cokoliv, nelze mu upřít dobře odvedenou práci.
Jede se naostro! „Veřejné zkoušky“ po boku tancovačkového MARKÝZE JOHNA má skupina zdatně za sebou a nastal čas předvést nacvičené i před domácím publikem.
Tatíček Ritchie kuje železo dokud mu perlík ještě premává, zdá se. Náruč lepé Candice umí zjevně s nevycválanou povahou rockového bouřliváka pravé divy...
Je čtvrtek 28. listopadu 2002 ráno. Na foru autorů internetového portálu MetalMania by touto dobou měl dávno probíhat čilý ruch, když večerní televizní vystoupení je již za dveřmi.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je dýňový rybníček HELLOWEEN. Téměř deset let je úplně obyčejný, ovšem po přelomu milénia se v něm začnou dít prapodivné věci.
Pokud si v tuto chvíli významně klepete na čelo a chystáte se psát protestní nótu šéfredaktorovi, cože to má všechno znamenat, zadržte prosím. Ano, písničky Marka Ebena nemají s metalem vůbec nic společného...
Moje velká ostuda! „Prcka Morouse“ jsem poprvé a naposledy slyšel na desce "Sender Of Thoughts" v roce 1995. Krom zvedeného coveru od tatíka Blackmora "Gates Of Babylon" (originál samozřejmě RAINBOW) tehdy nabídl pouze nepříliš invenční pokus o power metal amerického střihu...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
