RIOT - Through The Storm
Další zasloužilci se dožadují naší pozornosti prostřednictvím novinkového alba. Partička kolem „stálice“ kytaristy Marka Realeho ovšem desky vydává s železnou pravidelností...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak moc těžké je začínat již potřetí (téměř) od nuly, co myslíte? Lehčí, protože už víte jak na to? Těžší, protože sílu a entuziasmus není kde brát? Nejlépe by nám asi mohl odpovědět muž nadmíru povolaný...
Tváře, co nastavují světu, mají září progresivního metalu do červena zabarvené. Kudrlinky muzikantské rámují přívětivé úsměvy bravurní instrumentace, dychtivostí planoucí zraky slibují hostinu vypečených fórků.
Blackie Lawless a W.A.S.P., toť jedno tělo a jedna duše jsou. Velký bouřlivák, který si ve svých textech nikdy nebral servítek, dávno před black metalovým divadýlkem šokoval návštěvníky svých koncertů vhazováním syrového masa a ruce zdobil vkusnými ozubenými kotouči...
Kam míří celá česká scéna jistě netřeba nijak zvlášť komentovat. Stačí, že kapely pomalu nemají kde ani pro koho hrát, honoráře za vystoupení často zavání science fiction a ač je to pro někoho možná k nevíře...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.