NIGHTWISH - Century Child
Krásná Tarja Turunen jako výkladní skříň, Tuomas Holopainen jako výhradní autor-hybatel „Nočním přáním“. Tak tomu bylo vždy a ani před emisí novinkové kolekce nebyl důvod předpokládat výrazné změny v osvědčeném konceptu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Krásná Tarja Turunen jako výkladní skříň, Tuomas Holopainen jako výhradní autor-hybatel „Nočním přáním“. Tak tomu bylo vždy a ani před emisí novinkové kolekce nebyl důvod předpokládat výrazné změny v osvědčeném konceptu...
Již celé tři roky uběhly od doby, kdy nás první bezejmennou kolekcí oblažil (stále ještě pouze projekt?) ENGINE. Zpěvák Ray Adler žije zřejmě v domovských FATES WARNING pod bičem otrokáře Jima Matheose...
Španělští conquistadoři berou ztečí evropská srdíčka třetím podáním. Ač tenisově jde o nemyslitelnou věc, toreros úderného speed metalu se přes velké tápání na prvotině "Shadowland" prezentovali vcelku akceptovatelnou kolekcí "The Hall Of The Olden Dreams"...
Šikovní Dánové ještě nešlápli vedle. Pravidelně snášejí svá stříbřitá vajíčka, pravidelně je zahřívají vláhou živých vystoupení. Letos je hnízdo opět plné a přes téměř hysterické reakce na internetu...
Jeff Waters je nezmar. Aby toho nebylo málo, navíc také vynikající kytarista a poměrně schopný pěvec. Přes spoustu více či méně lukrativních nabídek z řad slavnějších kolegů z branže zůstává věrný svému ANNIHILATORU a po úspěšném navázání přetržené nitě s vlastní minulostí na loňském kotoučku "Carnival Diablos" chvátá s pokračováním.
Je trošku paradox, že se s „královnou progresivního rocku“ setkáváme zároveň nad první a poslední řadovou deskou, když mezi oběma proběhlo dlouhých sedm let a zpěvačka si stačila vybrat skvělé momenty převážně na čtvrté "Královně oceánu" a následujících "Tajemstvích astrologie".
Původně jsem nechtěl na pražskou tečku za historickým turné ARAKAINu psát samostatnou recenzi. Kolega Louis pojal plzeňskou zastávku natolik obsáhle, že se mi jevilo naprosto dostačující doplnit jeho report pouze stručnou glosou...
Daniel Landa vyhlásil v devětadevadesátém roce "KONEC" své hudební kariéry. Čím dál více se věnoval závodění, na hudbu zřejmě nezbývalo času, možná v tom svoji úlohu sehrála i únava a jisté znechucení z neustálého osočování vlastní osoby.
Prchal jsem a křičel: Smrt!Peklo se otřásalo a sténalo tím strašlivým zvukem.Ze všech koutů ke mně doléhala ozvěna: Smrt! JOHN MILTON, Ztracený ráj: Kniha druháChuck Schuldiner svůj velký boj prohrál a teď válčí na Elysejských polích.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.