Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doba a stále dostupnější možnosti domácího nahrávání přejí dílkům, které si sama vymyslí...
Jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří se na sobě nebojí pracovat. V době všeobecné prokrastinace a nadávaní líných hub na všechny a všechno jim není hloupé namísto opileckých řečí konat...
Když v roce 2010 zrušili američtí powermetaloví KAMELOT domácí turné, oficiální zpráva zněla...
Můžeme se přít o tom, z jakého důvodu ASMODEUS nikdy nepronikli do širšího metalového povědomí, jak se to podařilo mnoha jejich souputníkům.
Žijeme bohužel v době, kdy nejdůležitější informací v recenzi bývá upozornění, které kapele je ta recenzovaná nejvíce podobná...
Jsou kapely, které určují směr a za nimi se táhnou zástupy epigonů, které na víceméně prošlapanou cestičku nastoupí v neošoupaných botkách a mohou hned začít pohodlně dupat v závěsu.
Mnoho bolavého prožila v posledních letech kapela kolem Nicka Van Dyka. Nebyl by to ale principál a hlavní tahoun REDEMPTION...
Pokud dnes už nějaká kapela přijde s akustickým provedením svých skladeb, můžete si být jisti, že to s tím zprofanovaným slůvkem „unplugged“ bude myslet vážně.
Ach, ta nostalgie! Všechny nás čas od času zachvátí touha po vzpomínání, dojímání se...
Jsou kapely, jejichž každý krok je předem propočítán na několik let dopředu. Při přípravě materiálu neriskují nedodělky nebo záplatování na poslední chvíli...
Pokolikáté už? Zřejmě po čtvrté, když počítáme i akustické zastavení s křesly, pohovkou a Anneke Van Giersbergen na pražské Chmelnici před čtyřmi lety.
Byla ještě zima, jaro ani jen nesměle nevystrčilo růžky, když nám do pražského klubu Roxy dorazila hodně zajímavá trojice.
PAIN OF SALVATION zvonil umíráček. Nemálo na tom, že hlavní persónu Daniela Gildenlöwa opustil i poslední člen klasické sestavy...
Doba šesti let se zdá býti optimální, aby Marek Eben nastřádal dostatek písniček, které pak s bratry a spol.
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
