Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání.
SNOVÉ DIVADLO nám servíruje další živý chod progresivního metalu, ovšem exkluzivní třícédéčková záležitost neměla vůbec lehký porod. Z všeobecně známých...
Takováhle živá vystoupení prý skupina pořádá pro své věrné fanoušky pravidelně. Na jedno dorazil i početný zástup z „nejmenované“ hudební společnosti...
Stýskalo se vám po odbarvené blonďaté mařeně pana Byfforda? Pokud teď spokojeně kýváte, dočkali jste se, protože klasika se vrací na plátna kin, klasika se vrací v těžce kovových důchodkách i do vašich CD přehrávačů.
Pán v obleku stojí na zmoklé ulici. Lampy noc prosvěcují, nad obzorem snad svítá, jeho obličej však stíní dýnko klobouku. Nevím jestli umí vyčarovat déšť...
Tak jak začít a rozetnout ten Gordický uzel? Snad pomůžou vzpomínky. Deskou "Vain Glory Opera" se pro fanoušky speedu vyloupla zajímavá kapela. Zněla poměrně osobitě...
Jméno Arjena Lucassena je již několik let pevně spjato se jménem skupiny (no spíše one-man projektu) AYREON. Všichni zasvěcení jistě odsouhlasí, že nejpozději od geniálního příběhu "Into The Electric Castle" z osmadevadesátého roku...
Pamatujete na zlaté časy thrashingu? Vládly kapely ostré jak břitva, kdo neměl stahováky a nábojové pásy alespoň ve třech řadách, ten jako by nebyl. Jména amerických veličin jako SLAYER...
Taky máte v poslední době pocit, že progresivní rock, metal, nebo jak tomu chcete říkat, hraje vlastně jen hrstka lidí, kteří se mezi sebou porůznu druží...
Asi takhle. Poprvé si mi to mohlo líbit, překvapivý projekt a docela povedený. Podruhé už byla nastavovaná kaše znát, ale ještě stále to docela šlo. No a do třetice všeho dobrého?
Ti už jiní nebudou. Někteří teď jásají, zbytek světa si jen útrpně povzdechne. Němečtí AXXIS se vskutku od svých počátků téměř nevyvíjejí. Samozřejmě...
Podle všeho je Perfektní rovnováha již čtvrtou řadovou deskou anglicko - americké bandy. Předchozí tři jsem neslyšel, takže můžu jen těžko posoudit, nakolik se jejich výraz posunul...
Píšu tuhle recenzi a vlastně vůbec netuším, jestli to bude k něčemu dobré. Přece jen metalová stránka, už podle kovem zvonícího názvu, má svá nepsaná pravidla a zákony.
Překvapení! A příjemné, dodávám. Rozhodně jsem od Nikoly (natož od Šuhaje nebo Loupežníka) nic podobného nečekal. I když už výčet hostí, kde dominují jména jako Glenn Hughes...
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
