ANDROMEDA - The Immunity Zone
V souvislosti s ANDROMEDOU ze země tří korunek se stalo zvláštním pravidlem, že nová nahrávka vychází v některé zemi již drahnou dobu před evropskou emisí...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je až s podivem, kdo všechno jezdí zahrát do Exitu Chmelnice. Renovovaný klub na pražské periférii má totiž už nějaký ten čas zacíleno nejen na domácí (převážně metalovou) scénu...
Máme-li se ještě vrátit k tomu nejzajímavějšímu, co loňský rok nabídl v rámci kytarových prostných, musíme zákonitě skončit u posledního sólového záseku PAULa GILBERTa „Silence Followed By A Deafening Roar“.
Nikdy jsem nebyl příznivcem malých gramodesek. I v době, kdy na nich vycházely všechny ty „Posloucháte Větrníky“ a byla to jediná možnost poslechnout si studiové nahrávky oblíbených kapel...
Pokud se alespoň občas motáte kolem komiksů, filmů a věcí s nimi spřízněných, jistě pro vás jméno Štěpána Kopřivy není žádnou neznámou. Ty, co od něj četli „Zabíjení“...
A pršelo, jen se lilo. Alespoň tedy zpočátku. Byl to ten slavný den, kdy ráno mládežníci vyrazili do škol pro vysvědčení a byli-li dostatečně pilní, mohli se večer za odměnu zúčastnit instrumentálních orgií ve staré dobré Sportovní hale...
Mohlo se snad zdát, když DREAM THEATER po „Systematic Chaos“ vyhlásili něco jako pauzičku v každoročním chrlení nových alb, že skupina po poměrně příznivě přijatých pokusech přestavět k obrazu svému MUSE...
Ze seznamu loňských restů je třeba čas od času umazat nějakou tu položku, a tak si dnes prosvištíme sólovou prvotinu kytaristy NEVERMORE Jeffa Loomise „Zero Order Phase“.
Trvalo to, odkladů jak na vojenské správě, než se rozhoupala vydat nebohému simulantovi modrou knížku, ale nakonec jsme se přece jen dočkali a švédští hybatelé progresivního rock/metalu přichází konečně s druhým DVD.
Kanadští INTO ETERNITY si krásně nakročili dvojblokem alb „Dead Or Dreaming“ a „Buried In Oblivion“, na kterých se prezentovali coby poměrně svébytné technické těleso...
Když si přečtete název čtvrtého alba herce a písničkáře Jiřího Schmitzera, máte jasno i o obsahu. Možná ještě dodatek z úst samotného umělce, že: „Vona totiž po mě jedna firma chce desku a já žádný nový věci nemám.
Tak ještě jednoho Lukjaněnka nám v letošním roce společnými silami nadělila nakladatelství Argo a Trifid/Triton. A tentokráte jde dokonce o jednu z jeho posledních prací.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.