ANDROMEDA - The Immunity Zone
V souvislosti s ANDROMEDOU ze země tří korunek se stalo zvláštním pravidlem, že nová nahrávka vychází v některé zemi již drahnou dobu před evropskou emisí...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je až s podivem, kdo všechno jezdí zahrát do Exitu Chmelnice. Renovovaný klub na pražské periférii má totiž už nějaký ten čas zacíleno nejen na domácí (převážně metalovou) scénu...
Máme-li se ještě vrátit k tomu nejzajímavějšímu, co loňský rok nabídl v rámci kytarových prostných, musíme zákonitě skončit u posledního sólového záseku PAULa GILBERTa „Silence Followed By A Deafening Roar“.
Nikdy jsem nebyl příznivcem malých gramodesek. I v době, kdy na nich vycházely všechny ty „Posloucháte Větrníky“ a byla to jediná možnost poslechnout si studiové nahrávky oblíbených kapel...
Pokud se alespoň občas motáte kolem komiksů, filmů a věcí s nimi spřízněných, jistě pro vás jméno Štěpána Kopřivy není žádnou neznámou. Ty, co od něj četli „Zabíjení“...
A pršelo, jen se lilo. Alespoň tedy zpočátku. Byl to ten slavný den, kdy ráno mládežníci vyrazili do škol pro vysvědčení a byli-li dostatečně pilní, mohli se večer za odměnu zúčastnit instrumentálních orgií ve staré dobré Sportovní hale...
Mohlo se snad zdát, když DREAM THEATER po „Systematic Chaos“ vyhlásili něco jako pauzičku v každoročním chrlení nových alb, že skupina po poměrně příznivě přijatých pokusech přestavět k obrazu svému MUSE...
Ze seznamu loňských restů je třeba čas od času umazat nějakou tu položku, a tak si dnes prosvištíme sólovou prvotinu kytaristy NEVERMORE Jeffa Loomise „Zero Order Phase“.
Trvalo to, odkladů jak na vojenské správě, než se rozhoupala vydat nebohému simulantovi modrou knížku, ale nakonec jsme se přece jen dočkali a švédští hybatelé progresivního rock/metalu přichází konečně s druhým DVD.
Kanadští INTO ETERNITY si krásně nakročili dvojblokem alb „Dead Or Dreaming“ a „Buried In Oblivion“, na kterých se prezentovali coby poměrně svébytné technické těleso...
Když si přečtete název čtvrtého alba herce a písničkáře Jiřího Schmitzera, máte jasno i o obsahu. Možná ještě dodatek z úst samotného umělce, že: „Vona totiž po mě jedna firma chce desku a já žádný nový věci nemám.
Tak ještě jednoho Lukjaněnka nám v letošním roce společnými silami nadělila nakladatelství Argo a Trifid/Triton. A tentokráte jde dokonce o jednu z jeho posledních prací.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.