Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak to vidíte. Už celých dlouhých sedm let uběhlo od doby, kdy zákeřnou nemocí zmítaný Chuck Billy v potu duše i těla dozdobil svým hlasovým uragánem devítku nově nahraných klasických kousků pro výběrovku „First Strike Still Deadly“.
Nezdá se to, ale od posledního přihlášení do systému AYREON pod heslem „The Human Equation“ uběhly už téměř 4 roky. Ano, můžete namítnou, že Arjen Anthony Lucassen se v mezičase rozhodně neflákal a argumentovat třebas jeho účastí v STREAM OF PASSION (jakési sofistikovanější odpovědi na EVANESCENCE s typickým hudebním otiskem holandského všeuměla)...
Čekáte-li hned na počátku propírání dobře známých událostí, nedočkáte se. Na to tu máme spoustu jinších odborníků. Pro naši recenzi a aktuální Nohavicův status je totiž důležitá pouze skutečnost...
Pokud čtete anonce vydavatelských firem, pobavíte se. V souvislosti s dvanáctým řadovým albem HELLOWEEN se totiž lze mimo jiné dočíst i to, že obsahuje virtuózní kytarová sóla...
Koho by při poslechu dávné demo nahrávky PAIN OF SALVATION napadlo, že tahle švédská skupina, vedená charismatickým tahounem, zpěvákem a kytaristou Danielem Gildenlöwem...
Postarší šéf pochybného překupnictví Don (Petr Nárožný) plánuje zlodějskou akci se svým chráněncem, mírně zabržděným mladíkem Bobem (Marek Taclík). Lupem má být vzácná sbírka mincí...
Rád bych se hned zpočátku vyhnul veškeré špíně, kterou mezi sebe dokázali nakydat pánové Kocáb s Kryšpínem na straně jedné a Pavlíček s Čokem v opozici.
„Úplná změna a zlom v kariéře, nová éra DEADSOUL TRIBE, přitom však typický Devon Graves s flétnou coby obchodní značkou a poznávacím znamením.“ Tyhle a podobné výkřiky jsme si mohli přečíst v souvislosti s pátým řadovým albem kmene Mrtvých duší nejen na domovských stránkách kapely.
Rok 2007 se zdá být plně v režii novopečené maminky Radůzy. Koncem jara, ještě před narozením syna Atilly, stihla vydat a pokřtít své první DVD „Půjdu...
Pochybujete o dávno známé pravdě, že dobrý zpěvák dělá polovinu výsledného dojmu, který si posluchač z té které kapely odnese? Pak vám za příklad může posloužit parta skvělých muzikantů kolem kytaristy a taktéž klávesáka Nicka van Dicka.
Má cenu psát, kdo je Aneta Langerová, případně jakouže to vyhrála soutěž? Nebo tady znovu přetřásat ten srdceryvný příběh o bojácném káčátku, které se do roka a do dne stalo slavíkem a v žebříčcích popularity dá na frak i těm nejprofláknutějším jménům naší (pop)scény?
Trvalo to, ale nakonec si jeden z minuloročních dloužků můžeme odmáznout a v době, kdy se nový chlebodárce švédských melodiků uvedl remasterovanou kolekcí všech tří předcházejících alb...
Je to již hezká řádka let, co byl německý štír naposledy na vrcholu popularity. V té době se nosily plísňáky, frčelo sbližování východu se západem a k nezbytné výbavě každé zábavové kapely...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
