Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédská ANDROMEDA nejpozději svým loňským zápisem „Chimera“ definitivně vkročila do první ligy progresivního metalu. K potřebné dávce instrumentálního řádění totiž přidává nesporný tah na branku a hlavně dostatečně jasné a chytlavé melodické motivy.
Nechtěl bych, aby to snad vyznělo příliš pateticky, ale v souvislosti s aktuálním počinem v TRABANDí diskografii nelze začít jinak. V době, kdy se každý snaží vysát až do mrtě i sebeméně úspěšnou šablonku...
Je zajímavé sledovat, jak se mají polští Metal Mind Productions čile k světu a jaké všemožné rybky mohou také uvíznout v jejich sítích. Švédské ekvilibristy ANDROMEDA bych tedy rozhodně nečekal...
RIMORTIS (respektujme ženské skloňování), kapela kterou můžeme směle zařadit mezi nastupující generaci služebně mladších kapel, v posledních letech stoupá v kurzu.
V sobotu 17. března byly v ostravské ČEZ Aréně již po šestnácté rozdány sošky Andělů, tedy ocenění Akademie populární hudby, jak jinak než za aktuálně prošlý rok 2006.
Domluvme se hned v úvodu, že Poslední hlídku budeme považovat za čtvrtý díl série a nikoliv za pátý, jak je všude uváděno. Ano, v mezidobí vyšla ještě Temná hlídka...
Tak přece. Víc jak tři roky utekly od vydání zatím posledního dvojsvazkového díla mistra nejpokleslejší zábavy pro krvechtivé čtenářstvo obojího pohlaví a snad už i sázkové kanceláře musely dávno začít vypisovat příznivé kurzy.
Ptáte-li se, co se v řadách severočeských heavy-horalů událo za ty dva roku, kdy byla do světa vypuštěna zatím poslední řadová deska o „Slzách Arkóny“...
Elling a Kjell Bjarne. Dva blázni. Dvě zbloudilé duše, na nichž se krutou rukou podepsala nejen společnost, ale především výchova rodičů. Ten první se sklony k autismu a stranění se lidí...
Další várka promáčů čítá čtyři kousky. Od kytarového běsnění po hmatníku strunné milenky, přes hard rock v klasicky rozervané slupce a dospělácky orientovanou citovkou...
Hluboké a pro všechny neplavce i mimořádně nebezpečné jsou vody, které si svou cestu razí majestátním tichem černočerného podzemí. Nebezpečné víry kolem kořenů stromů...
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, SSOGE, Sajlenti, jak chcete. Držitelé dvou žánrových Andělů, kteří nejpozději od přelomové desky „Themes“ sbírají v našich luzích a hájích pouze plusové body...
Švéďácká hvězdička s progresivně metalovou orientací se poměrně nedávno konečně dočkala vydání své „Chiméry“ i pro zbytek světa. Již koncem minulého roku totiž album spatřilo zešikmené světlo světa japonských obchodů...
Představovat na stránkách Metalopole Maďary WENDIGO by se rovnalo nošení guláše do Budapešti, neboť dosavadní vyčerpávající info od našeho zpravodaje ze země klobásám a pornu zaslíbené - Jána Košce - získalo dávno kultovní statut.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
