Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas od času nečekaně zavane mytický vítr z jihovýchodu a přinese mi do poustevny osvěžující závan myrty a oregana.
Psal se rok 1922 a německý vizionář Friedrich Wilhelm Murnau vypustil do světa Upíra Nosferatu, pochmurnou expresionistickou vampíří bajku...
Švýcarské blackmetalisty loni vábila náruč hor. Do neprostupné vánice se vydal one man projekt PAYSAGE D’HIVER na albu „Die Berge“.
Kdesi nad potemnělým obzorem hřmí a tříhlavá stockholmská saň se důstojně vynořuje z chuchvalců černých mraků.
Fascinace Velkou válkou mě provází od raného dětství, kdy jsem z kazet hltal geniální Werichův přednes Haškovy existenciální klasiky...
Nashville je znám z mnoha důvodů, melodický black metal mezi ně však rozhodně nepatří. Přesto se po místních hřbitovech prohání dvojice mladých cápků s corpsepaintem a natáčí tu na VHS kameru klipy ke svým mladickým nerozvážnostem.
Opera lyrique či také tragédie en musique je francouzský operní žánr, který je inspirovaný klasickými tragickými příběhy...
Co je pro mě americká gotika? Citát z geniálního románu Krvavý poledník Cormaca McCarthyho to řekne lépe než akademická stať: „When the lambs is lost in the mountain...
Neútěšná, nehostinná, jinozemská krajina Islandu příliš neasociuje slovo „úrodný“...
S dobrými věcmi se nemá spěchat. S těmi skvělými ještě méně. Druhé album řeckých psychedeliků VILLAGERS OF IOANNINA CITY vyšlo původně už loni na podzim...
Dlouholeté přátelství s redakčním knížetem death metalové noblesy Reaperem mě naučilo, že člověk by měl mít na vše absolutní nároky.
Stárneme, nedá se svítit. Druhdy zapálené debaty o deskách, v nichž zasvěcená argumentace přecházela do kopanců ad hominem...
Fanoušci oldschool thrash metalu před nedávnem trdlovali u nových nahrávek HAVOK a WARBRINGER a já se jim vlastně nedivím.
Reportáže psané na oprátce, recenze psané bez znalosti kontextu… co je víc? Julka se ptejte, já se jdu věnovat tomu druhému.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
