A-TEAM
Hannibal, Murdoch, Faceman a samozřejmě B. A. Baracus. Mezi fanoušky osmdesátkových seriálových klasik patří tenhle kvartet z producentské dílny Stephena J.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Delirická plavba do temnoty lidské duše, známá pod názvem „Apokalypsa“, byla projektem bezmála prokletým. Kmotrovskými vavříny ověnčený režisér Francis Ford Coppola se do náročného projektu pustil v roce 1976...
Když v roce 1980 uvedl Stanley Kubrick do kin kontroverzní a svébytný přepis „Osvícení“ Stephena Kinga, začal zvažovat námět pro svůj další projekt. Z původně zamýšleného snímku o Holocaustu se nakonec vyloupl záměr natočit film o Vietnamu.
Každá válka má svou ztracenou generaci a zpověď té vietnamské dozrávala koncem let 70. a v průběhu let 80. Uprostřed filmařsky ceněných testamentů o krutosti a nesmyslnosti Namu představuje Stoneův velkofilm „Četa“ (1986) dost možná divácky nejotevřenější a nejpřímočařejší žalobu nesmyslnosti „podivného“ válečného konfliktu v zemi nikoho.
Můj prvotní dojem z desky izraelských agitátorů za náboženský smír předznamenaly do značné míry propagační fotky. Ty totiž nevěstily nic dobrého. Podivuhodný námel mesiášských komplexů a stylizace...
Při pohledu na utěšené hudební žebříčky svých kolegů v tradiční Valhalle přepadl mě jakýsi nostalgický smutek, že má posluchačská potence jeví asi stejný rozkvět jako rakousko-uherské mocnářství za první vojny.
Jižní část Španělska láká cestovatele svým hraničním charakterem – na jednu stranu se tu zrcadlí všechny podstatné stránky pozvolného hispánského života...
Prázdniny za námi, děcka ve škamnách a v českém filmu to po dlouhé době vře jako v horoucích hrnci. Děly se velké věci – od Tater po Dublin, od žhavé současnosti přes Protektorát Böhmen und Mähren až po živelné století 18.
Pod překrásným panoramatem Chočských vrchů, nedaleko Liptovského Mikuláše, leží nenápadná vesnice Kvačany. Nenápadná až do chvíle, kdy dorazíte na úzkou náves a uzříte nově zrekonstruovanou usedlost rodiny Brontvaiovců...
Je to zatím jen neurčitý nápad. Jeden redaktor, určitý výsek filmového kalendáře, free style – KINO_LOG. Hodnocení, satira, esej, zamyšlení... nebo taky slepá evoluční větev.
Když se v roce 1966 začali zjevovat na televizní obrazovce uprostřed papundeklových kulis a absurdních plyšových potvor, asi by těžko někdo hádal, že se právě rodí jeden z největších a nejživotnějších fenoménů světové popkultury.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.