KINO_LOG - Festivalové zápisky III
Čtvrtek 8. červencePříjemný chlad dlouho nevydržel. Počasí jakoby ladilo formu na příjezd báťušky Nikity a jeho slunečního eposu. Jenže do očekávané tříhodinové epopeje ještě jeden den zbývá...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrtek 8. červencePříjemný chlad dlouho nevydržel. Počasí jakoby ladilo formu na příjezd báťušky Nikity a jeho slunečního eposu. Jenže do očekávané tříhodinové epopeje ještě jeden den zbývá...
Pondělí 4. července Ochladilo se nám. Ve všech bankomatech došly peníze. Koše přetékají, projekce také. V Teplé plave něčí stan. Vary bublají na plno.
Tak už je to zase tady. Švarná ruská elita lokající minerálku a vykupující vkusné kožešinové modely, špičaté botky z krokodýla a domy z 18. století byla po roce opět zahnána do kouta vojskem baťůžkářů...
Delirická plavba do temnoty lidské duše, známá pod názvem „Apokalypsa“, byla projektem bezmála prokletým. Kmotrovskými vavříny ověnčený režisér Francis Ford Coppola se do náročného projektu pustil v roce 1976...
Když v roce 1980 uvedl Stanley Kubrick do kin kontroverzní a svébytný přepis „Osvícení“ Stephena Kinga, začal zvažovat námět pro svůj další projekt. Z původně zamýšleného snímku o Holocaustu se nakonec vyloupl záměr natočit film o Vietnamu.
Každá válka má svou ztracenou generaci a zpověď té vietnamské dozrávala koncem let 70. a v průběhu let 80. Uprostřed filmařsky ceněných testamentů o krutosti a nesmyslnosti Namu představuje Stoneův velkofilm „Četa“ (1986) dost možná divácky nejotevřenější a nejpřímočařejší žalobu nesmyslnosti „podivného“ válečného konfliktu v zemi nikoho.
Můj prvotní dojem z desky izraelských agitátorů za náboženský smír předznamenaly do značné míry propagační fotky. Ty totiž nevěstily nic dobrého. Podivuhodný námel mesiášských komplexů a stylizace...
Při pohledu na utěšené hudební žebříčky svých kolegů v tradiční Valhalle přepadl mě jakýsi nostalgický smutek, že má posluchačská potence jeví asi stejný rozkvět jako rakousko-uherské mocnářství za první vojny.
Jižní část Španělska láká cestovatele svým hraničním charakterem – na jednu stranu se tu zrcadlí všechny podstatné stránky pozvolného hispánského života...
Prázdniny za námi, děcka ve škamnách a v českém filmu to po dlouhé době vře jako v horoucích hrnci. Děly se velké věci – od Tater po Dublin, od žhavé současnosti přes Protektorát Böhmen und Mähren až po živelné století 18.
Pod překrásným panoramatem Chočských vrchů, nedaleko Liptovského Mikuláše, leží nenápadná vesnice Kvačany. Nenápadná až do chvíle, kdy dorazíte na úzkou náves a uzříte nově zrekonstruovanou usedlost rodiny Brontvaiovců...
Je to zatím jen neurčitý nápad. Jeden redaktor, určitý výsek filmového kalendáře, free style – KINO_LOG. Hodnocení, satira, esej, zamyšlení... nebo taky slepá evoluční větev.
Když se v roce 1966 začali zjevovat na televizní obrazovce uprostřed papundeklových kulis a absurdních plyšových potvor, asi by těžko někdo hádal, že se právě rodí jeden z největších a nejživotnějších fenoménů světové popkultury.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.