Pavel Kohout - SMYČKA
Kohoutův románový příspěvek k debatám o podstatě komunismu v české společnosti nabízí čtenáři čtivý, až thrillerově vystavěný příběh tří jedinců ve víru událostí února 1948.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kohoutův románový příspěvek k debatám o podstatě komunismu v české společnosti nabízí čtenáři čtivý, až thrillerově vystavěný příběh tří jedinců ve víru událostí února 1948.
Burianova žlučovitá agitka proti intelektuálům, levicovým úchylkářům a diverzantům všeho druhu z roku 1950 znovu na scéně. Má hardcore propaganda v roce 2008 co říci?
Novela Iana McEwana z roku 1981 na velmi malém prostoru líčí dusný a traumatický příběh páru turistů, který se v anonymním městě setká s jižansky pohostinným domorodcem Robertem.
Ve svém „domáckém“ Belvederu se Gustav Klimt dočkal krom stálé expozice i speciální výstavy věnované Kunstschau 1908. Skupina umělců odštěpivších se od secesního hnutí prezentovala ve Vídni roku 1908 svou představu o tzv.
Vídeň žije Van Goghem. Reprezentativní průřez tvorbou francouzského mistra sytých barev a expresivních krajin láká do výstavní síně Albertina neskutečné davy turistů a bohužel nelze než olitovat...
Hele, Michale (budu ti tykat, ty ke mně ve svojí nový knize taky promlouváš jako ke kámošovi vod piva, tak co bych se žinýroval, viď?), já mám s tim Románem pro muže problém.
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky, hrdliččin zval ku lásce hlas... A tak dále. Pokud existuje v české poezii nějaký mainstream, první zpěv „Máje“ Karla Hynka Máchy je jeho nejlepším příkladem.
Můj vztah k britským supernovám COLDPLAY je poměrně dlouhý a indiferentní. Ačkoli jsem si každé jejich album poslechl s chutí, tak navzdory několika písním mě tahle kapela vždy míjela jako nablýskaný rychlík do neony nasvícených měst...
Ve filmech se James Bond těší dobrému a trvalému zdraví, neboť každých několik let prodělá plastiku a omlazovací kůru. Není se proto co divit, že po více než třiceti letech aktivní služby si klidně může dovolit začít znovu s plnou parádou.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.