Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Můj vztah k britským supernovám COLDPLAY je poměrně dlouhý a indiferentní. Ačkoli jsem si každé jejich album poslechl s chutí, tak navzdory několika písním mě tahle kapela vždy míjela jako nablýskaný rychlík do neony nasvícených měst...
Ve filmech se James Bond těší dobrému a trvalému zdraví, neboť každých několik let prodělá plastiku a omlazovací kůru. Není se proto co divit, že po více než třiceti letech aktivní služby si klidně může dovolit začít znovu s plnou parádou.
„Každý člověk přichází na svět s vrozenou schopností prožít něco výjimečného. Ale pak je většinou nucen se pro něco rozhodovat. Má pocit, že dělá, co chce...
Slečna Molly nemá ve zvyku spěchat. Na svůj další taneček si klidně počká čtyři roky, posedí v mlžné cloně dýmu a v nakyslém odéru piva... Obhlíží pozorným zrakem taneční kreace svých vrstevníků...
Henry Jones Junior – učitel na půl úvazku, dobrodruh na celý. A mimochodem jedna z klíčových postav západní popkultury. 19 let si dával šlofíčka, stárl a hledal dobrodružství...
Tony Stark je prototyp výstředního génia a boháče, který má v životě vše, nač si vzpomene. Zato zodpovědnosti se mu poněkud nedostává. Militantní, užvaněný bastard...
Lidský život jako chladná, špinavá tovární hala. Existence jako těžký hák, na nějž věšíme všechnu svojí bolest, zoufalost, nedostatečnost, závist. Bdí nad tím vším Bůh?
Paul Thomas Anderson natočil strhující portrét muže, pro kterého se ropa stala takovou posedlostí, že v ní přeměnil svou duši. Sondu do času, kdy se ve vyprahlých pláních amerického jihu rodilo černé svědomí moderní doby...
Muž, jehož hlas a kytara psaly hudební dějiny, se loni vrátil ke 30 let staré minulosti a tak trochu příznačně v souladu s trendem „hledačství kořenů“ oprášil titul svojí desky „Chrome Dreams“...
Jaký má smysl cesta, když neexistuje cíl? Jaký smysl má snaha, když neexistuje naděje? Jaký smysl má mateřské pouto, když humanita shořela na prach? Jaký smysl má Bůh...
Akcie bratří Coenů po letech upadání vylétly k proklatě vysoko a může za to především Cormac McCarthy. Muž, o němž se hovoří jako o současné špičce mezi americkými spisovateli...
Jedno otřepané úsloví praví: nikdo neví, co ho v životě čeká... Jean-Dominique Bauby byl mužem, který měl zdánlivě všechno: skvělou práci, dostatek peněz...
Sedm let již tomu, co jsme s Krutým barbarem za stolem popíjeli „Víno z temných hroznů“. Za těch sedm let se mnoho věcí změnilo a tak s námi sedí dnes při pohárku někdo úplně jiný.
V předchozím filmu Tima Burtona tekla proudem čokoláda. V novém teče proudem krev. Ten, kdo aspoň trochu tvorbu střapatého blázna na režisérské stolici zná...
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
