Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roce 1979 vyšla u nás poprvé kniha britského prozaika a básníka Briana Wilsona Aldisse s názvem „Nonstop“ (1958). Je mi záhadou, jak jinak neskonale paranoidní cenzura reálného socialismu mohla skrze své sítě propustit provokativně vystavěnou prózu...
David Cronenberg našel, zdá se, svojí notu. Po časech úchylného mlácení do klavíru a komponování zvrácených etud se jeho režisérský apetit ustálil v jedné...
Vladimír Mišík. Jak jen opomenout v naší malé výpravě ke kořenům československého bigbítu osobnost takového významu? Stál u kolébky BLUE EFFECTu, s FLAMENGEM vytvořil nezapomenutelné „Kuře v hodinkách“...
Být rockovou kapelou ve stále se stahující smyčce kultury normalizovaného Československa nebyl zrovna lehký chlebíček vezdejší, a tak se není co divit...
Psal se rok 1971 a druhdy bluesově orientovaná skupina FRAMUS FIVE nahrála LP, jehož celou jednu stranu zabírala epická art rocková kompozice na text Josefa Kainara.
Letos, na sklonku léta, spadl list předčasně a spadl naposledy. 26. srpna 2007 oznámila finská kapela FALL OF THE LEAFE konec činnosti z důvodů vskutku závažných (I think we were lead and ultimately forced into this decision by each other...
DARK GAMBALLE za sebou mají pěkný lán cesty, který čítá metalovou ornici, časy exotických gambalských oáz a v poslední fázi velmi pohledné a atraktivní „novometalové“ destinace...
Maringotka plná newyorských cikánů různých národností zastavila se 24. listopadu v okolí pražského divadla Archa. Dobrý důvod schovat dcery, sežrat slepice...
1968, strašlivá budoucnost lidstva!!! Kokpit letu 812. Pilot: Jeff Trent. Zařízení: dvě židle, záclona, nástěnné hodiny, papundeklová stěna. Zjevení létajícího talíře.
Poklona talentovaného filmaře staršímu kolegovi, kterému se dostávalo lecčehos, kromě talentu. A to v míře takové, že se stal legendou. Tim Burton nabízel film společnosti Colubia Pictures...
Svět je jeden velkej Babylon, kde se matou jazyky, kultury, osudy... Jedno takové zmatení se událo v roce 1999 v newyorské Lower East Side, kde se dala dohromady opravdu pestrobarevná kongregace světových muzikantů – ukrajinský zpěvák...
Příběh jedné z klíčových osobností amerického folku / country, kontroverzního a po všech stránkách zajímavého písničkáře Johnny Cashe, se v roce 2005 dočkal filmové verze.
V roce 1968 se snad mohlo zdát, že Muži v černém začíná téci do bot, svět se měnil a John R. Cash zůstával stejně černý.
Irský film „Once“ vyprovází do našich kin pověst snímku bezmála zázračného, vždyť tenhle na koleni zrobený projekt si připisuje jeden úspěch za druhým a záhy se stal diváckým miláčkem v různorodých končinách světa.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
