Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svět je jeden velkej Babylon, kde se matou jazyky, kultury, osudy... Jedno takové zmatení se událo v roce 1999 v newyorské Lower East Side, kde se dala dohromady opravdu pestrobarevná kongregace světových muzikantů – ukrajinský zpěvák...
Příběh jedné z klíčových osobností amerického folku / country, kontroverzního a po všech stránkách zajímavého písničkáře Johnny Cashe, se v roce 2005 dočkal filmové verze.
V roce 1968 se snad mohlo zdát, že Muži v černém začíná téci do bot, svět se měnil a John R. Cash zůstával stejně černý.
Irský film „Once“ vyprovází do našich kin pověst snímku bezmála zázračného, vždyť tenhle na koleni zrobený projekt si připisuje jeden úspěch za druhým a záhy se stal diváckým miláčkem v různorodých končinách světa.
Bostonský punk rockový cirkus s irskými kořeny si nese na hřbetě už nějakých 11 křížků, protože přesně tolik let uplynulo od doby, kdy se parta kamarádů kdesi ve sklepních prostorách pustila do punkového chrastění.
Válečný snímek, pod jehož podobou najdeme i výrazný český podpis, se po několika letech vrátil do naší distribuce, tentokrát na duhovém DVD disku a za velmi přijatelnou cenu.
Přej si něco, padá hvězda... a mladý trouba Tristan Thorn si nade vše přál, aby srdce viktoriánské krásky Victorie patřilo jemu. Přál si to dokonce tak...
Když se divadelní spolek Kašpar naposledy ujal adaptace mého oblíbeného literárního textu, nebyl jsem z výsledku nijak nadšen, ač si příjemné Divadlo v Celetné velice považuji.
Americká hudební scéna se už nějaký ten pátek ochotně a pokojným krokem vrací ke kořenům. Prvky tradiční angloamerické národní písně dnes nalezneme v mnoha různých žánrových zákoutích; folklór se prostě dostává do kurzu a stává se i zaklínadlem komerčního úspěchu.
Že by se konec opravdu blížil? Zeptejte se Stevea Wilsona, zjevně má dobré informace. Progresivně laděná parta z amerického Woodstocku, která si říká stroze 3...
Jméno Petr Staněk bylo dlouho jedním z nejvýraznějších valounů v Tichém proudu bezbožné elegie, nicméně před dobou ne tak dávnou se za ním ztichlé vody zavřely a na řadu přišli LIVEEVIL...
SAMAEL a Nuclear Blast. Komu tohle snoubení nebe a pekla nešlo pod vousy, ten určitě s napětím očekával, jak si švýcarští elektro-metaloví průzkumníci povedou ve stáji plné zasloužilých klusáků s přeraženýma nohama a hříbat s bujnou hřívou (kterou ovšem čmajzla z hlavy někomu jinému).
Jsem rád, když mi nějaká kapela čas od času připomene, proč jsem měl co střapatý jinoch rád heavy metal, jeho patos, hrdinskou gloriolu a syté pastelové barvy.
Kapky deště skrápí zčernalou zem. Jedna kapka za každý zničený sen, jedna kapka za každý snovaný plán... Na obloze visí ukřižované ticho. Tam, tam někde za hradbami mraků...
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
