Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bostonský punk rockový cirkus s irskými kořeny si nese na hřbetě už nějakých 11 křížků, protože přesně tolik let uplynulo od doby, kdy se parta kamarádů kdesi ve sklepních prostorách pustila do punkového chrastění.
Válečný snímek, pod jehož podobou najdeme i výrazný český podpis, se po několika letech vrátil do naší distribuce, tentokrát na duhovém DVD disku a za velmi přijatelnou cenu.
Přej si něco, padá hvězda... a mladý trouba Tristan Thorn si nade vše přál, aby srdce viktoriánské krásky Victorie patřilo jemu. Přál si to dokonce tak...
Když se divadelní spolek Kašpar naposledy ujal adaptace mého oblíbeného literárního textu, nebyl jsem z výsledku nijak nadšen, ač si příjemné Divadlo v Celetné velice považuji.
Americká hudební scéna se už nějaký ten pátek ochotně a pokojným krokem vrací ke kořenům. Prvky tradiční angloamerické národní písně dnes nalezneme v mnoha různých žánrových zákoutích; folklór se prostě dostává do kurzu a stává se i zaklínadlem komerčního úspěchu.
Že by se konec opravdu blížil? Zeptejte se Stevea Wilsona, zjevně má dobré informace. Progresivně laděná parta z amerického Woodstocku, která si říká stroze 3...
Jméno Petr Staněk bylo dlouho jedním z nejvýraznějších valounů v Tichém proudu bezbožné elegie, nicméně před dobou ne tak dávnou se za ním ztichlé vody zavřely a na řadu přišli LIVEEVIL...
SAMAEL a Nuclear Blast. Komu tohle snoubení nebe a pekla nešlo pod vousy, ten určitě s napětím očekával, jak si švýcarští elektro-metaloví průzkumníci povedou ve stáji plné zasloužilých klusáků s přeraženýma nohama a hříbat s bujnou hřívou (kterou ovšem čmajzla z hlavy někomu jinému).
Jsem rád, když mi nějaká kapela čas od času připomene, proč jsem měl co střapatý jinoch rád heavy metal, jeho patos, hrdinskou gloriolu a syté pastelové barvy.
Kapky deště skrápí zčernalou zem. Jedna kapka za každý zničený sen, jedna kapka za každý snovaný plán... Na obloze visí ukřižované ticho. Tam, tam někde za hradbami mraků...
Město bylo letní horkém napjaté jako pyj před souloží a do ulic se snášela tma černá jako vzrušený anál. Tak nějak by se slušelo začít report z bizarní akce...
4. července 1969 je na malém parkovišti poblíž golfového hřiště ve Valleju nalezen zkrvavený milenecký pár. Darlene Ferrinová zběsilý útok vraha nepřežila...
Seržant Nicholas Angel je sakra dobrej příslušník. Tedy vlastně policista, protože tak se to má podle předpisů říkat a pro Nicholase jsou předpisy alfou a omegou jeho existence.
Nedokážu říci, co přesně dělá z Paula Verhoevena jednoho z mých oblíbených režisérů, když jsem od něj dosud neviděl film, který bych označil za strhující.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
