SIEGES EVEN - The Art Of Navigating By The Stars
Rodokmen německého kvartetu SIEGES EVEN sahá poměrně hluboko do zeminy času, vždyť první album „Life Cycle“ vydali už v roce 1988. Do jejich tvorby tak pronikám se značným zpožděním...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rodokmen německého kvartetu SIEGES EVEN sahá poměrně hluboko do zeminy času, vždyť první album „Life Cycle“ vydali už v roce 1988. Do jejich tvorby tak pronikám se značným zpožděním...
Ačkoli Guillermo Del Toro rozhodně patří mezi pozoruhodné vizuální kouzelníky stříbrného plátna, stále mu na kontě chyběl film, který by jeho jménu vynesl více respektu a lesku.
Boží v přítomnost ve výhradním zastoupení Neal Morse pro oblast puristického progresivního rocku posílá do schránek smrtelníků další zásilkový katalog notiček pro lepší a radostnější život na hříšné zemi.
Jiří Menzel neváhal v boji za anglického krále veřejně užít fyzického násilí a stíhat své protivníky proutkem. Přesto prý Hrabalův dost možná nejsilnější text nebyl jeho filmařským snem.
Stalo se, co se muselo stát. Ledva doschla hlína na hrobě finských melancholiků SENTENCED, ledva protekla poslední kapka vodky hrdlem truchlících, ledva Ville Laihiala odložil svůj pohřební rubáš do almary.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!