V FOR VENDETTA - čas nasadit masky
Bratři Wachowští se vracejí. Poté, co kontroverzně rozlouskli rovnici Matrixu, ustoupili galantně do pozadí a v roli scénáristů připravili filmovou předělávku velmi nevšedního komiksu Alana Moora „V for Vendetta“.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bratři Wachowští se vracejí. Poté, co kontroverzně rozlouskli rovnici Matrixu, ustoupili galantně do pozadí a v roli scénáristů připravili filmovou předělávku velmi nevšedního komiksu Alana Moora „V for Vendetta“.
EVERGREY jsou tedy případ... narozdíl do většiny žánrových soudruhů nemají absolutně problém vytvořit si vlastní originální výraz, vygenerovat nenapodobitelnou atmosféru a přenést ji na studiové nahrávky.
George Clooney pro mě dlouhá léta představoval další světélko v plejádě hollywoodských hvězdiček, které si své místo na mléčné dráze show bussinesu zasloužily utěšeným výzorem...
Na počátku byla novela Johna W. Campbella „Who Goes There“. Skvělý nápad umístit skupinu arktických výzkumníků tváří tvář mutujícímu organismu z hvězd a nechat je vydusit v atmosféře nejistoty nese stigma doby vzniku (1938) a z literárního hlediska je ledva průměrný.
King Kong. Zvláštní, ale v našinci tento fenomén velké pohnutí nevyvolá. Není se co divit, vždyť toto monstrum vždy náleželo spíše americkému kulturnímu kánonu a v Evropě bylo jen hostem.
Pokus ukotvit na papíře jakousi definitivní slovní podobu dojmů z Ajvazovy knihy „Prázdné ulice“ připomíná snahu popsat stále se proměňující trsy písmen a z nich rostoucích obrazů...
Před každou recenzi díla amerického divno-vizionáře Tima Burtona budu si již pomalu chystat navoněný liebesbrief, ve kterém se vyznám z velkých citů k jeho režisérskému umu...
Rok 1996 se zdá být magickou křižovatkou, na které hned několik pohřebních procesí obrátilo své umrlčí káry směrem k rockovým světlům a černý tér nechalo ležet v prachu cesty.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.