MICHAL PROKOP - Poprvé naposledy
Michal Prokop je zpět. Když v roce 1989 vydal album „Snad nám naše děti prominou“, zdálo se, že se pro něj v letech 90. otevírá netušený tvůrčí prostor.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EVERGREY jsou tedy případ... narozdíl do většiny žánrových soudruhů nemají absolutně problém vytvořit si vlastní originální výraz, vygenerovat nenapodobitelnou atmosféru a přenést ji na studiové nahrávky.
George Clooney pro mě dlouhá léta představoval další světélko v plejádě hollywoodských hvězdiček, které si své místo na mléčné dráze show bussinesu zasloužily utěšeným výzorem...
Na počátku byla novela Johna W. Campbella „Who Goes There“. Skvělý nápad umístit skupinu arktických výzkumníků tváří tvář mutujícímu organismu z hvězd a nechat je vydusit v atmosféře nejistoty nese stigma doby vzniku (1938) a z literárního hlediska je ledva průměrný.
King Kong. Zvláštní, ale v našinci tento fenomén velké pohnutí nevyvolá. Není se co divit, vždyť toto monstrum vždy náleželo spíše americkému kulturnímu kánonu a v Evropě bylo jen hostem.
Pokus ukotvit na papíře jakousi definitivní slovní podobu dojmů z Ajvazovy knihy „Prázdné ulice“ připomíná snahu popsat stále se proměňující trsy písmen a z nich rostoucích obrazů...
Před každou recenzi díla amerického divno-vizionáře Tima Burtona budu si již pomalu chystat navoněný liebesbrief, ve kterém se vyznám z velkých citů k jeho režisérskému umu...
Rok 1996 se zdá být magickou křižovatkou, na které hned několik pohřebních procesí obrátilo své umrlčí káry směrem k rockovým světlům a černý tér nechalo ležet v prachu cesty.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!