Thomas Bernhardt: STAŘÍ MISTŘI - na pokraji prázdnoty
Každý druhý den, už třicet let, sedává na téže lavici ve vídeňském Vědecko-průmyslovém muzeu, v Bordoneho sálu, před Tintorettovým obrazem Muž s bílým plnovousem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na podzim roku 2001 se na své první zkoušce sešla čtveřice zkušených hudebníků, kteří svými předchozími hudebními zkušenostmi pokrývají široké pole od death metalových rumišť až po progresivní scenérie.
Silenti patří neodmyslitelně k základním kamenům moravské post-doomové školy. Svým debutem „Iron“ se etablovali na scéně jako silně pocitové a slovanskými ozvuky načichlé doomové těleso...
Gothenburgské seskupení DARK TRANQUILLITY se za léta na death metalových kolbištích vypracovalo na samý vrchol severské scény, smrtonosný palcát vyměnilo za melodický rapír a minulým albem udělalo elegantní touché svým věrným fanouškům.
Kontinuita. Tradice. Moderna. Inspirace... Všechny tyto atributy zdobí novou desku vyškovských podivínů DARK GAMBALLE, která je pro mne naprosto bez debat zhmotněnou superstar na kolbišti moderní tvrdé muziky v ČR.
Ono se už na poli dobrodružných filmů nedá nic osvětového vynalézt, vždyť téměř všechny snímky, které zaplavují kina, vaří z totožného konceptu a z totožných klišé… A pak jsou tady zářné výjimky...
Progresivní matadoři DREAM THEATER prožívají v poslední pětiletce mocný nárůst výroby a zjevně i mocný nárůst spotřeby, jak jinak si vysvětlit kobercové bombardování trhu tituly s dobře známým logem?
Ještě donedávna byl Martin Němec (ročník 1957) znám především coby rockový hudebník – klávesák a skladatel legendárního PRECEDENSu – dnes však již „renesančno“ jeho talentu propuká naplno ve všech směrech.
Elfové z italských hvozdů vytančili na scénu poměrně elegantně... rozkřepčený folk metal z prvotiny „Heathenreel“ vlekl na zádech snahu po epické vznosnosti krefeldských slepců a též neslaný nemastný vokál páně Damnagorase...
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!