Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 1981 se pro Wolfganga Petersena stal zlomovým bodem jeho režisérské kariéry. Po několika televizních filmech a seriálech se jeden z nějvětších talentů německé kinematografie dostal k velké válečné látce a dokázal ji převést na plátno způsobem...
Před dvěma lety mi tahle moravská družina připravila příjemný šok svým demo kotoučkem „Nobility“. V recenzi, která se tu kdesi povaluje, jsem sdostatek vychválil a vykreslil přednosti hudby samé...
Z předchozího Moorova díla „Bowling For Colubine“ mi v mysli utkvěl jeden moment. Po značně vypjatém rozhovoru s Charltonem Hestonem udělá rozčilený Moore gesto – položí k hercovu domu fotografii zastřeleného děvčete...
V útrobách zastrčeného podniku, který se dusí v tajemném závoji tabákového dýmu a chrchle ústy dekadentů, zkrachovalých snivců a galantních vampírů, usedám k zaprášenému stolu...
Terry Pratchett se vyplatí, neboť je v našich luzích a hájích už nějaký ten pátek nepřetržitě v kurzu. Vyplatí se do té míry, že jeho knihy vycházejí v neustávajícím příboji dotisků a dalších vydání...
Vědecko-fantastický kánon robotiky – Asimovovo arcidílo Já, robot – se konečně dožívá své filmové podoby. Lépe řečeno, svého odrazu ve filmu, neboť slovo „suggested by Assimov´s book“...
Pětice šílených gynekologů v krví umatlaných pláštích se vrací na místo činu – do odpudivé zažloutlé ordinace s prorezlým a bizarně rozcapeným křeslem uprostřed.
V roce 2002 jsem zažil hotovou lásku na první poslech, to když se mi domů zakutálelo CD „Critical Mass“ od báječných progresivních hochů z Albionu, kteří si říkají THRESHOLD.
Otáčivé hlediště v zámeckém parku Českého Krumlova se řadí ke skutečným divadelním unikátům. Nejen proto, že diváka usadí pod nejvyšší strop na světě (hvězdnou oblohu)...
Být v kůži bratří Coenů není žádná legrace. Dvojice režisérů a scénáristů se už svým debutem „Blood Simple“ zařadila do čela nového typu filmařů na pomezí hollywoodského mainstreamu a nezávislé kinematografie.
Dobromyslný zlobr zelené barvy, který věčně trpí plynatostí a nepochopením svého okolí, se stal v roce 2001 celosvětovým hitem a za léta uplynulá kultem...
Co jsou tihle NICKELBACK vlastně zač? O kanadské čtveřici nebylo v masmédiích nijak zvlášť slyšet, dokud se na světlo světa nevykutálelo album „Silver Side Up“...
Rozhodně nemohu říci, že by můj vztah k severským experimentátorům na promrzlých polích severské černé metalurgie byl stejně vřelý jako za časů „Olden Domain“.
Švédští MANEGARM se už od svých počátků, které spadají někam do roku 1996, hrdě hlásí k black metalové vlně vikingského heroismu, kterou v té nejčistší podobě vzedmuli ENSLAVED a SATYRICON.
Ano, eintopf to je. Ovšem chuti vyvážené ve všech ohledech. S touto objednávkou dopředu víte, co dostáváte. Žádné tajuplné a nevyzkoušené chutě. Německé trio si ten svůj metalový tradicionalismus hýčká a nic nepředstírá. Navíc ten zvuk se opravdu povedl.
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
