POSLEDNÍ SAMURAJ - ... na americký způsob (s oblohou)
Z továrny na velké příběhy a splněné sny se zakouřilo a po přepravníku vyjel další kousek. Pro tentokrát příběh až z dalekého Japonska a ještě vzdálenějšího století devatenáctého.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z továrny na velké příběhy a splněné sny se zakouřilo a po přepravníku vyjel další kousek. Pro tentokrát příběh až z dalekého Japonska a ještě vzdálenějšího století devatenáctého.
Je libo valčíček s Mephistem? No tak, nebraňte se tomu podmračenému pánovi v černém cylindru, v kole se s ním nudit nebudete. Slzy, smích, vztek a ďábelsky rafinované tempo… Podlehnete jeho uhrančivému zraku a ani nebudete vědět jak… Protože tenhle taneček je zaranžovaný přímo ďábelsky dobře… A kdopak se nám to shromáždil v orchestřišti a ke všemu tak báječně vyhrává?
Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo – jsem krysař. Těmito slovy počíná se legendární novela Viktora Dyka o mytické postavě, která dostala příležitost stát se alespoň na omezenou dobu člověkem – milujícím...
Pokud jsou mé informační zdroje správné, seskupení END OF GREEN vzešlo z trnitých keřů doom metalové melancholie. Jejich momentální směřování tomu koneckonců odpovídá – pohádka o orvaném doomovém snivci...
Do týhle marškumpačky rukuju s nadšením. Velká válka mě fascinuje od dětství a hejtman Noise vede svou družinu do ohně bitvy plné špičkového melodického deathu a blacku. A jde do toho prsama. Hitovější to být nemůže. Válka je vůl by BDM RAMMSTEIN!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.