BESÍDKA DIVADLA SKLEP - Každý rok stejná, přece stále jiná!
Letos, tak jako každý rok již po tři roky, vedly moje kroky na větrný vrch nad šírošírou podolskou kotlinou, bych pročistil svou duši douškem svěží zatuchliny sklepní.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos, tak jako každý rok již po tři roky, vedly moje kroky na větrný vrch nad šírošírou podolskou kotlinou, bych pročistil svou duši douškem svěží zatuchliny sklepní.
Kde se v hudbě skrývá „emoce“? Jak se taková „emoce“ vůbec rodí? Jak takovou „emoci“ předat, aniž by ztratila na naléhavosti? Švédská anomálie PAIN OF SALVATION by mohla na toto téma sepisovat eseje.
Z továrny na velké příběhy a splněné sny se zakouřilo a po přepravníku vyjel další kousek. Pro tentokrát příběh až z dalekého Japonska a ještě vzdálenějšího století devatenáctého.
Je libo valčíček s Mephistem? No tak, nebraňte se tomu podmračenému pánovi v černém cylindru, v kole se s ním nudit nebudete. Slzy, smích, vztek a ďábelsky rafinované tempo… Podlehnete jeho uhrančivému zraku a ani nebudete vědět jak… Protože tenhle taneček je zaranžovaný přímo ďábelsky dobře… A kdopak se nám to shromáždil v orchestřišti a ke všemu tak báječně vyhrává?
Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo – jsem krysař. Těmito slovy počíná se legendární novela Viktora Dyka o mytické postavě, která dostala příležitost stát se alespoň na omezenou dobu člověkem – milujícím...
Ano, eintopf to je. Ovšem chuti vyvážené ve všech ohledech. S touto objednávkou dopředu víte, co dostáváte. Žádné tajuplné a nevyzkoušené chutě. Německé trio si ten svůj metalový tradicionalismus hýčká a nic nepředstírá. Navíc ten zvuk se opravdu povedl.
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?