Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jediný důvod, proč neželet žánrových konvertitů Paradise Lost? Katatonia! Tahle švédská parta totiž servíruje na každém albu neuvěřitelnou mutaci plně kytarové gotiky...
Odvaha experimentovat zdobí metalovou kapelu stejně, jako odvaha se za svoje experimenty postavit. Nechci sahat Daveu Mustainovi do svědomí, ale při pohledu na obal nového alba kultovního spolku Megadeth jsem si připadal vyloženě ujišťován...
Rage vstali z mrtvých! Po časech orchestrálních berserků a postupného odcizování se, po časech totálního rozkolu a uhnívaní, je banda kolem Peavyho Wagnera zpět a řekl bych...
Opancéřovaná brigáda německých rockových (?!) šamanů až podezřele bere za srdéčka i jevy méně zmužilé. Pravda, ksichtí se nám, chlapci, moc pěkně, ale za nechutnými fotkami v bookletu spíše než ocelové chasníky z Němec hledejme pečlivý kalkul a sázku na image.
S názvy alb si severský all - star band hlavu nedělá. Po poněkud neuchopitelném Spiritual Black Dimensions (a to i po stránce muzikální) otituloval svůj nový nosič totálně nepochopitelnou lexikální slátaninou.
No, klobouky hezky svižně dolů a skalpy taktéž! Mezinárodní společenstvo skvělých muzikantů, shromážděných pod zástavou Kamelot, duní requiem své konkurenci hlasitěji...
A hrome, pohleďme, jak ďábelsky disponované bardy má Ježíš Kristus!O Jacob´s Dream se v časech vydání debutového alba šuškalo jako o jedné z největších nadějí a talentů amerického power metalu - no...
Jen životní optimista nazve své druhé album Epilogem. Když jsem však ten vlezle depresivní kotouček poslouchal, říkal jsem si, že je - li tohle opravdu parte finských gotiků...
Italskou speedmetalovou smečku poznáte na sto honů... Texty, potažmo názvy alb, se jen hemží slovem “Divine” ve všech možných odrůdách, zpěvák má obvykle značně podivný přízvuk a hlavně - hudba je plná vzletného patosu a instrumentálních tyrád.
Smrt a její hranice... Takové jsou cesty finské sebranky od jezera Bodom a vězte, že se podíváte hodně daleko. Funebrální raketa se strmou dráhou letu.
Z předchozího alba jednoho ze základních kamenů doom metalu jsem nebyl odvázaný ani co by se za oprátku vešlo. Tuším, že jsem nebyl sám... Paradise Lost ušli od doby svého vzniku zatraceně dlouhou a bolestnou pouť - přes pronikavé podzemácké kořínky...
Hej, fandové bombastického speed metalu, šturmujte, chopte se legendami opředených mečů, odějte se v zářivou zbraň a vpřed, jen vpřed, SVOBODA VOLÁ!!!
Nikam očividně nepatřit patří dnes na metalových kolbištích k chválihodným návykům. Tedy ne, že by Endless nikam nepatřili. Přiřadit je můžeme směle k alternativnímu doomovému proudu...
Bůh nás všechny nenávidí. Tomu říkám název! Ach ta blasfemie všemocná, vše přežívající! Její eminentní profesoři jsou zpátky na zpráchnivělých kolbištích...
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
