Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Filosofická otázka na začátek: je možno kapelu obvinit z inklinace k trendu, když ho sama pomáhala založit? Nechť každý odpoví podle svého. Faktem zůstává...
A zase se dějí věci!Helloween, skupina, která o sobě může směle prohlašovat, že patří k pionýrům a gigantům speed metalu oblažuje natěšené publikum novým albem.
O novém albu portugalské vlčí legendy kolovalo mnoho zvěstí. Ta nejrozšířenější pravila, že po experimentální éře Butterfly Effect se kapela vrací zpátky ke svým kořenům.
Když Peter Jackson, renomovaný to tvůrce horrorů, rozhlásil, že hodlá zfilmovat „nezfilmovatelné“ veledílo literatury 20. století, jeden z nejimaginativnějších a nejkomplexnějších fikčních světů...
Finský konglomerát fanoušků H2O, neboli vody, jsem vždycky podezíral spíše z inklinace k jiným chemickým sloučeninám, které sice nezahánějí žízeň, zato produkují enormní množství pokřivených vizí.
Maestro a Martin Sammael, toť jména, která všem fanouškům symfonického blacku doporučuji k zapamatování, stejně jako jejich společné dítko – ASTRAL. Na sklonku roku 1996 se za touto dvojící fantastikou a okultismem posedlých jedinců uzavřely brány ostravského studia Barbarella...
Fenomenální finsko – švédsko - německý hvězdolet si momentálně vybral menší pauzu, tudíž pro jeho fanoušky nastala doba vzpomínání a uvzdychaného hoblování starých fošen.
Ponaučení na úvod – dávat si v čase vánoční magórie sraz před „hlavním vchodem Tesca“ je kokotina. Nejen proto, že Tesco má vchody tři a v čase zuřící nákupní horečky stejně frekventované...
Další novoobrozenci, kteří s černou korouhví a válečným zpěvem na rtech vyrážejí do širých krajů šířit ideu velké všeslovanské jednoty... Zároveň další black metalová kapela na české scéně – a nutno přiznat...
Psal se rok 1991 a trio drsných chlapců z blackové hordy DEIMORD se rozhodlo změnit stylovou příslušnost a ušetřit své nástroje od neodvratné destrukce.
Nad planinou zuří sněhová bouře. Vítr vrší závěje a ohýbá kostnatá torza stromů, která led zbavil života. Tam, kdesi ztraceni v bílém šílenství tančí svůj tanec pětice válečníků...
Byl sychravý předvečer svátečního dne, město v slzách a v chladu řežavém jako kletby kurviny. Táhl jsem pomurými ulicemi Smíchova do svého nejoblíbenějšího sklepa...
Dámy v plesnivinou vonicích kožešinách...Muži v zatuchlých rubáších, cilindry do výše se tyčící...Tváře bílé, mrtvolné, nad hlavami hrozny netopýrů. Venku noc...
Schylovalo se k sedmé večerní, když jsem si hloučky fanoušků prorazil cestu až do pražského Futura. Vzhledem k nepříjemným tlakům v oblasti močového měchýře jsem se ihned odebral vyvenčiti messerschmitta na onu místnost.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
