Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gotický sabat přivábil do Futura docela početný a pestrý dav adeptů temnot. Převahu měl klan vlasatých kovaříků, leč našel se i nějaký ten punker a k nepřehlédnutí byly zejména zženštilé zjevy osukénkovaných bledulí rodu mužského.
Bordel, bordel a zase bordel. Po organizační stránce koncert Rage hořel jako pochodeň. Když jsem v 18.30 dorazil před palác (jak honosný název pro tu nóbl jámu v zemi!
Decentní flirt s elektronikou přerostl v případě Theatre Of Tragedy v absolutní obsesi. A nástup absolutní obsese značí stylový posun do vod, kde bychom Nory v dobách Velvet Darkness They Fear čekali pouze ve schizoidních stavech fantaskního vizonářství.
Dotyk dvou geniálních světů... Na jedné straně opony nesmrtelný svět, utkaný ze slov stvořitele Středozemě J. R. R. Tolkiena. Na druhé straně opony, svět melodií...
No, to jsem si zase jednou dal! Francouzská kapela (?) Dark Sanctuary se navenek tváří jako konvenční a nezáludné gotické těleso s triem něžných feminin v sestavě...
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví.
Hej, krovy prastarých pivovarů, v jejichž kotlích bublá a vře prastarý černý mok, nepodlehly zuřivému vrtání avantgardních červotočů! Ještě stále vaří temní sládci severu svoje hymny zla a pekel...
Hoj vy žírné pláně Albionu, hoj vy temné hvozdy prastarých Druidů, hoj vy přemocné metalové kořeny, světem hýčkané a milované, zatracované a nenáviděné...
Hleďme, hleďme, kterak se v zemi tisíce jezer zvedají pěsti další hrstky zoufalců z prokleté generace metalových dekadentů. Zkušenost a děje (ne)dávno minulé nás učí neignorovati závany ostrého severáku z Finska.
No, tak mám v notesu zase o objev víc… Irští chasníci se sličnou děvou v čele to už nějaký ten pátek válí, ale teprve The Middle Kingdom bylo díky Hammerheart popřáno mého sluchu.
Norská formace Tristania nastoupila na scénu se značnou vehemencí a suverenitou a svým úspěšným druhým albem Beyond The Veil jasně naznačila, že v podhradí nemíní setrvat nadlouho.
Literatura má svého Homéra a metal má svoje Rhapsody… Epika jako epika, ne? Mňo, co se týče té homérovské, občas škrábe v řiti, neboť nekončící epiteta gerojů povzbuzují peristaltiku střev a šrapnely drsné jako Žižkův palcát… A...
Nejzásadnějším albem finské hudební scény, potažmo jedním z nejlepších alb devadesátých let je pro mě Down od severských zabijáků Sentenced. V dobách...
Když má někdo na kontě takový speed metalový dlabanec, jakým je opus Fourth Legacy, může si v klidu duše pískat. Ovšem, Kamelot dobře vědí, že těm, kteří moc pískají uhnívají vavřínové věnce předčasně...
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
