Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gotický sabat přivábil do Futura docela početný a pestrý dav adeptů temnot. Převahu měl klan vlasatých kovaříků, leč našel se i nějaký ten punker a k nepřehlédnutí byly zejména zženštilé zjevy osukénkovaných bledulí rodu mužského.
Bordel, bordel a zase bordel. Po organizační stránce koncert Rage hořel jako pochodeň. Když jsem v 18.30 dorazil před palác (jak honosný název pro tu nóbl jámu v zemi!
Decentní flirt s elektronikou přerostl v případě Theatre Of Tragedy v absolutní obsesi. A nástup absolutní obsese značí stylový posun do vod, kde bychom Nory v dobách Velvet Darkness They Fear čekali pouze ve schizoidních stavech fantaskního vizonářství.
Dotyk dvou geniálních světů... Na jedné straně opony nesmrtelný svět, utkaný ze slov stvořitele Středozemě J. R. R. Tolkiena. Na druhé straně opony, svět melodií...
No, to jsem si zase jednou dal! Francouzská kapela (?) Dark Sanctuary se navenek tváří jako konvenční a nezáludné gotické těleso s triem něžných feminin v sestavě...
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví.
Hej, krovy prastarých pivovarů, v jejichž kotlích bublá a vře prastarý černý mok, nepodlehly zuřivému vrtání avantgardních červotočů! Ještě stále vaří temní sládci severu svoje hymny zla a pekel...
Hoj vy žírné pláně Albionu, hoj vy temné hvozdy prastarých Druidů, hoj vy přemocné metalové kořeny, světem hýčkané a milované, zatracované a nenáviděné...
Hleďme, hleďme, kterak se v zemi tisíce jezer zvedají pěsti další hrstky zoufalců z prokleté generace metalových dekadentů. Zkušenost a děje (ne)dávno minulé nás učí neignorovati závany ostrého severáku z Finska.
No, tak mám v notesu zase o objev víc… Irští chasníci se sličnou děvou v čele to už nějaký ten pátek válí, ale teprve The Middle Kingdom bylo díky Hammerheart popřáno mého sluchu.
Norská formace Tristania nastoupila na scénu se značnou vehemencí a suverenitou a svým úspěšným druhým albem Beyond The Veil jasně naznačila, že v podhradí nemíní setrvat nadlouho.
Literatura má svého Homéra a metal má svoje Rhapsody… Epika jako epika, ne? Mňo, co se týče té homérovské, občas škrábe v řiti, neboť nekončící epiteta gerojů povzbuzují peristaltiku střev a šrapnely drsné jako Žižkův palcát… A...
Nejzásadnějším albem finské hudební scény, potažmo jedním z nejlepších alb devadesátých let je pro mě Down od severských zabijáků Sentenced. V dobách...
Když má někdo na kontě takový speed metalový dlabanec, jakým je opus Fourth Legacy, může si v klidu duše pískat. Ovšem, Kamelot dobře vědí, že těm, kteří moc pískají uhnívají vavřínové věnce předčasně...
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
