Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Loni jsem se v roční bilanci rozplýval nad debutem francouzské kapely GLACIATION, která tradiční pojetí černého kovu přeměnila v cosi velmi bizarního a vzrušujícím způsobem perverzního.
Čas kvapí a resty se vrší. S blížící se výroční bilancí nezbývá než to brát na vidle ve větším množství...
Zřejmě nejtěžší váha novozélandského metalu zalehla vrchol mého osobního žebříčku už v první polovině roku a od té doby marně čekám...
Pokud si zahraju menší hru se svou stále děravější pamětí, tak WITCHERY jsou ta kapela, se kterou jeden čas vystupoval ďábel z reklamy na Clavin (ve slasherové úpravě) a která nahrála album „Symphony For The Devil“.
V posledních letech se nám v black metalu rozbujela taková móda. Jeho reprezentantům přestalo stačit mizantropii demonstrovat černými obaly...
O švédských TID sedá ve stručnosti říci, že to je pětičlenná kapela z Linköpingu, která inklinuje k repetitivní rockové hypnóze a „Fix Idé“ představuje jejich regulérní debut.
Rok 2016 si fanoušci metalu můžou ve svých deníčcích opatřit třeba titulkem „rok, kdy legendy chytly druhý dech“.
V oregonských hvozdech nepokojně bublá temný lektvar old schoolového black metalu a vyfukuje toxická oblaka, která pohlcují světlo.
Až bude někdo hledat viníka toho, že část kapel, které by jinak drhly bezpohlavní post-rock, shoegaze nebo generický black metal...
Vlastně nevím, čím to je. Možná tím, že jsem nikdy INSOMNIUM nevěnoval větší pozornost, což změnila až velmi obstojná minulá deska „Shadows of the Dying Sun“.
V podstatě zároveň s rozpačitým comebackem dánských mohykánů DENNER / SHERMANN se do heavy metalové služby hlásí nová generace jejich krajanů.
K sepsání tohoro textu vede a) moje lenost b) můj notorický ageismus. Zkrátka, když už se tak pěkně sešla dvojice alb dvou superskupin různých progových generací...
Taky to cítíte ve vzduchu? Mráz, umrlčina a čerstvá hlína. Inu, co? Starý kadáver se vrací. Sedm let kdesi hnil...
Návraty do minulosti v současném prudce nabitém, progresivním a dynamickém kurzu dramaturgie Metalopolis příliš nepěstujeme, ale parta z australského Brisbane za trochu vzpomínek stojí.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
