2v1 - Duel FROST* versus ANDERSON / STOLT
K sepsání tohoro textu vede a) moje lenost b) můj notorický ageismus. Zkrátka, když už se tak pěkně sešla dvojice alb dvou superskupin různých progových generací...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Návraty do minulosti v současném prudce nabitém, progresivním a dynamickém kurzu dramaturgie Metalopolis příliš nepěstujeme, ale parta z australského Brisbane za trochu vzpomínek stojí.
Vikingové a pohani všech zemí zažívají v úvodu roku 2016 slušnou žatvu. Před nedávnem spojil síly mozek ENSLAVED Ivar Bjørnson s legendou skandinávské folklórní hudby Einarem Selvikem a výsledkem je neotřelý meditativní projekt SKUGGSJÁ.
Stýská se vám po časech, kdy mráz přicházel z Göteborgu? Pláčete při vzpomínce na doby, kdy strašný lesů pán Jon Nödtveidt kvílel v pevnosti Somberlain a hřímal na světelné bání?
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.