Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třetí deska australských progerů CHAOS DIVINE zastihuje (nebeské) těleso z Perthu v dosud nejlepší formě. Zatímco debut "Avalon" (2010) prezentoval kapelu jako poměrně mechanický úkaz na pomezí melodického death metalu a prog metalu...
Když jsem se před několika dny rozplýval nad konzistencí ENSLAVED, na mysl mi přišla další kapela, která na sklonku milénia ztělesňovala odvahu zkoumat nová žánrová teritoria a posouvat svoje vyjadřovací prostředky překvapivým směrem - portugalští MOONSPELL.
Pokud bych si měl z metalové scény vybrat jedno jméno, které je pro mne synonymem spolehlivosti a konzistence, museli by to být právě ENSLAVED.
Všech pět zbylých pravidelných čtenářů našeho serveru si jistě pamatuje časy, kdy ve zdejších fórech jako fantom řádil proslulý filozof metalu pan Jogurt...
Ó bratři a sestry v kovu, dávno tomu již, kdy budoval jsem metalové chrámy a zvoněním na kovovou traverzu svolával loajální duše na mši.
Kentucký black metalový one man band PANOPTICON si za 6 let aktivní existence vytvořil jedinečný sound a poetiku – na pomezí black metalu...
PAIN OF SALVATION, od jisté doby známí též jako United Ego of Daniel Gildenlöw, pokračují ve své samožerské pouti do retro ráje. Po dvojici (ne)slaných cest...
Další z kapel, která bloudí temnými kasematy rockové a metalové minulosti. Arkansaští PALLBEARER se sytí hutnou kytarovou beznadějí...
Může to znít trochu otravně a trochu předvídatelně: SAOR znamená ve staré galštině „svoboda“, je to one man band založený v roce 2012 obyvatelem Glasgow Andy Marshallem a na kontě mají dvě alba nasáklá nefalšovanou keltskou pagan poetikou.
Jen několik měsíců uplynulo od chvíle, kdy soud poslal Tima Lambesise do vězení za plánovanou vraždu manželky a tím minimálně na šest let zmrazil kariéru metalcorové veličiny AS I LAY DYING.
Vstup mladé americké úderky ALLEGAEON na scénu byl poměrně impozantní. Kvartet z coloradského Fort Collins se dal dohromady v roce 2008 a necelé dva roky na to debutoval na prestižním labelu Metal Blade albem „Fragments of Form and Function“.
Pokud člověk holduje kytarovým ozvěnám minulých dekád, musí se v poslední době cítit jako hladový v čerstvě zásobeném lahůdkářství. Trojice WOODS, TEMPLES a KISHI BASHI ilustruje různé formy současného ohlížení se do minulosti rocku...
Lovecká výprava za ztracenou duší a energií rocku. Prequel k debutu „Hybrid Theory“. Těmito velkolepými slovy vypravoval do světa v pořadí šesté album ostřílených hitmakerů LINKIN PARK boss Mike Shinoda.
HBO má v rukou seriálové eso es. Antologický koncept True Detective je z jistého pohledu revolučním počinem, neboť každá z dalších sezón slibuje nejen nový detektivní případ z pera spisovatele Nica Pizzolatta...
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
