Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
HBO má v rukou seriálové eso es. Antologický koncept True Detective je z jistého pohledu revolučním počinem, neboť každá z dalších sezón slibuje nejen nový detektivní případ z pera spisovatele Nica Pizzolatta...
Staroanglický výraz „winterfylleth“ značí říjen. A fandové metalu vědí, že říjen značí rez, uvadaní, lamenty, melancholii a vzdálené šeptání přicházející zimy.
Téma otroctví a rasové segregace si stále více hledá cestu do mainstreamu. Loni na oscarech bodoval „Černobílý svět“, závažně se tvářící operetka o americkém rasismu v 50.
Stranou bratislavského centra (a konkurenčních minipivovarů), v nepříliš romantickém sousedství rušné výpadovky, stojí od roku 2010 Patrónsky pivovar.
Při vzpomínce na poslední dvě alba britské progresivně-metalové legendy ve mně převládá jediný pocit: bezbarvá šeď, z níž se vynořuje několik světlých momentů.
Pokud v recenzi předchozího počinu DAWNBRINGER zaznělo, že příznivci NWOBHM odejdou nejspíše s prázdnou, mám pro ně nyní dobrou zprávu. Oprašte začervené kožešiny...
„How long / Is the pattern going to speak for you“, ptá se v písni „Lethean“ zádumčivě Jonas Renkse. Podobnou otázku si nejpozději od minulého alba kladla celá řada skalních fanoušků kapely...
Někdy se to tak prostě sejde. Senzace z festivalu Sundance a držitel ceny za nejlepší debut z letošních Cannes má skoro všechny atributy, které u filmu nesnáším: dětskou rozjívenost...
Jezdit do Karlových Varů objevovat nové zajímavé tvůrce se mi zdá každý rok zbytečnější a zbytečnější. Těch několik málo soutěžních hazardů se letos opět krutě vymstilo a všechno pozoruhodné se rekrutovalo z řad filmů...
Jsou jednoduše koncerty, na kterých od prvních tónů víte, že se odehraje něco výjimečného. Nejde o kolosální omáčku kolem, dramatická intra, pompézní gesta.
Sacha Baron Cohen je obdivuhodně trpělivý a důsledný. Se svými filmovými inkarnacemi proniká do veřejného prostoru a zpestřuje realitu fraškovitými výstupy svého bujného alter ega.
Letošní ročník 46. MFF Karlovy Vary byl silný, po čertech silný. Na tom jsem se shodl s ctěnými kolegy, kteří ve městě minerálních pramenů a nemovitostí na prodej doslova vyrůstali.
Jeden fakt z rodokmenu „Fightera“ je nesmírně zajímavý a výmluvný. Původně se kolem něj ochomýtal Darren Aronofsky a zdálo se, že tohle bude jeho další štace po emotivní pinfallu „Wrestler“.
Devatenáct filmových titulů, které jsem viděl v roce 2010 a které by vás neměly minout. Rok se s rokem sešel a ten kůň ještě neodešel. Ano, jsem tu zas a se mnou i můj bilanční Kino_log.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
