THRESHOLD - March Of Progress
Při vzpomínce na poslední dvě alba britské progresivně-metalové legendy ve mně převládá jediný pocit: bezbarvá šeď, z níž se vynořuje několik světlých momentů.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdy se to tak prostě sejde. Senzace z festivalu Sundance a držitel ceny za nejlepší debut z letošních Cannes má skoro všechny atributy, které u filmu nesnáším: dětskou rozjívenost...
Jezdit do Karlových Varů objevovat nové zajímavé tvůrce se mi zdá každý rok zbytečnější a zbytečnější. Těch několik málo soutěžních hazardů se letos opět krutě vymstilo a všechno pozoruhodné se rekrutovalo z řad filmů...
Jsou jednoduše koncerty, na kterých od prvních tónů víte, že se odehraje něco výjimečného. Nejde o kolosální omáčku kolem, dramatická intra, pompézní gesta.
Letošní ročník 46. MFF Karlovy Vary byl silný, po čertech silný. Na tom jsem se shodl s ctěnými kolegy, kteří ve městě minerálních pramenů a nemovitostí na prodej doslova vyrůstali.
Devatenáct filmových titulů, které jsem viděl v roce 2010 a které by vás neměly minout. Rok se s rokem sešel a ten kůň ještě neodešel. Ano, jsem tu zas a se mnou i můj bilanční Kino_log.
Žádný z módních návratů k filmovým klasikám let 80. neměl takové opodstatnění jako právě „Tron“. Původní snímek z roku 1982 patří mezi vizionářské a dnes tolik oblíbené virtuální světy mu vděčí za mnohé.
Den poté, co Prahou zaduněli SWANS, ovládli klub Archa další legendární veteráni „Studené války“, ministři propagandy Neue Slowenische Kunst. LAIBACH slavili třicet let provokování...
Třetí nejsilnější kinematografie na českém trhu. 8 českých měst. 40 celovečerních filmů. 13. ročník. Statistiky dalšího Festivalu francouzského filmu jsou opravdu úctyhodné a není to jen v číslech – pro milovníky francouzských filmařů a koprodukčních projektů se mezi 25.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.