ETHEREAL PANDEMONIUM - jesus.christ@hell.com
Uplynuly již tři roky od doby kdy bylo naposledy slyšet o slovenském seskupení Ethereal Pandemonium. A ačkoliv jsem dosud neměl tu čest zaslechnout byť jen jediný fragment z jejich tvorby...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uplynuly již tři roky od doby kdy bylo naposledy slyšet o slovenském seskupení Ethereal Pandemonium. A ačkoliv jsem dosud neměl tu čest zaslechnout byť jen jediný fragment z jejich tvorby...
Začnu otázkou. Znáte Odyssey? Ne? A znáte Dana Swanö? Musím říct se, že stejně jako možná i Vám mi Odyssey dlouhou dobu nic neříkalo a Swanövo jméno jsem si za dobu svého hudebního působení uložil do hlavy pod různými superlativy...
Před tím, než cokoliv napíšu, bych chtěl blahořečit rozmarným přírodním živlům. Kvůli tomu, že ukrotily svoji neutuchající moc a ustoupily dříve, než mohl digitální skřítek v mých hodinkách ukázat 21.
Pokud se Vám zdá titulek tohoto článku poněkud povědomý, pak věřte že vás smysly neklamou. Pamětníci si jistě vzpomenou na dobu dřevní, kdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let začaly na severu povstávat bandy vlků notně vyjících.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.