MEGADETH - Peace Sells... But Who's Buying?
Když se řekne METALLICA, vybaví se opravdu velké spoustě lidí spousta věcí – většině z nich „nafing els meddrs“, pro někoho jde o synonymum k výrazu „brutální náhul“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Roger Waters v Praze je velmi ojedinělý jev. Alespoň mi to tak připadalo při jeho návštěvě začátkem druhého tisíciletí. Bývalý „floyd“ přece jen není z těch nejčinorodějších a vzhledem k jeho věku už mu to ani nikdo nemůže vyčítat.
Dílo Francisca Goyi by mělo být známo minimálně posluchačům temnějších odnoží metalové hudby. Malby tohoto kontroverzního španělského umělce zdobí nejeden dobový relikt od monstrózních stropů kaplí až po obaly desek metalových kapel osmé dekády minulého století.
Psaní recenze na album „A Matter Of Life And Death“ je dnes už asi nošením dříví do lesa. Beztak si ho všichni zuřiví „downloadeři“ stáhli týden před vydáním z internetu a všichni ostatní točí od následujícího pondělí placku v přehrávači...
Časy se mění. Změnil se i pohled Bruce Dickinsona neschopného si na začátku devadesátých let najít v metalu, potažmo v IRON MAIDEN, něco pozitivního. Experimenty s rockem a grungem přece jen pominuly.
Koukám, že tahle věcička nám trochu zapadla. Či jí snad Lord Manatar, který mi s potěšením krade všechno, co z RHAPSODY vypadne, neuznal hodnou své cti?
SEPULTURA – IN FLAMES, IN FLAMES – SEPULTURA. Dvě velká loga u nichž na první pohled nebylo znát, kdo je víc. A pod nimi „malý“ Shindy. Vše navíc podtrhovala adresa nuselské basketové Folimanky...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.