DEVIN TOWNSEND - Synchestra
Dlouho očekávaný dýchánek. Vlastně ani tak dlouho ne. Devin se v poslední době docela pochlapil a začíná to sekat jak Baťa cvičky. Až to trochu zavání jistým metalově spřízněným Pítrem tentonocem ze Švédska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dlouho očekávaný dýchánek. Vlastně ani tak dlouho ne. Devin se v poslední době docela pochlapil a začíná to sekat jak Baťa cvičky. Až to trochu zavání jistým metalově spřízněným Pítrem tentonocem ze Švédska.
A je to tady. Rok 1993 je pro IRON MAIDEN rokem velkých změn. Opouští je veleznámý a veleslavný Bruce Dickinson a Maidni jsou nuceni se pustit na tenký led rizika povolání.
A je to tady. Další nenápadné půl album z dílny polských kovotepců, nekorunovaných králů death metalu. Člověk už trošku tone v záplavě jejich diskografie a má určitou tendenci přehlížet některé nepodstatné věci...
Tak jsme se konečně dočkali. V koncert ARCTURUS, mnohými zbožštěného a mnohými zatracovaného pilíře severské hudební smetánky, bych ještě před rokem a půl ani nedoufal.
Rok 1990 nebyl jen přelomem desetiletí, ale i další mírným schůdkem v historii IRON MAIDEN. Tentokrát ovšem schůdkem dolů. Sinusoidy života se projevují i u heavymetalových veličin a britská pětka je toho jasným důkazem.
Tak mé milé ovečky a ovčáci, dnes si dáme po delší době sólo recenzi na Maidny. Čas nám hraje do rukou (někomu dokonce do karet - pozn. korektora), protože právě v těchto dnech vstupuje na trh bez valné propagace živák „Death on the Road“.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.