IRON MAIDEN - Sedm synů ztracených v čase
Tak. Neuplynulo mnoho řádek od mé pitvy pověstného „The Number of the Beast“ a na přetřes přichází další z titulů IRON MAIDEN, na který si v od(p)borné kritice nikdo nedovolí otevřít hubu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak. Neuplynulo mnoho řádek od mé pitvy pověstného „The Number of the Beast“ a na přetřes přichází další z titulů IRON MAIDEN, na který si v od(p)borné kritice nikdo nedovolí otevřít hubu.
Personální rošády už v minulosti potopily hodně kapel. Stačí vzpomenout na idylické vztahy v DEEP PURPLE (odkazuji tu na ně často, takže bych nerad vyprovokoval dojem...
Víte, co vznikne zkřížením energie SEX PISTOLS a hudební preciznosti DEEP PURPLE? Heavy metal. Takže vlastně IRON MAIDEN. Asi si říkáte, jaký má smysl psát o téhle vlajkové lodi heavy metalu 80.
Tak jste se přece jen dočkali. Nejen nové desky NILE, ale i mé váhavé recenze na ni. Byl to opravdu záhul rozplést zpráchnivělé zbytky sarkofágů a dostat se hnijící mumii takříkajíc na dřeň.
V některé věci člověk už ani nedoufá. Koncert EMPEROR, koncert původní (té druhé původní) sestavy PINK FLOYD a nebo BLACK SABBATH. Všechny tyto konstelace byly a jsou v určitém časovém období utopií a zbožným snem masy fanoušků.
To byla teda rychlost! Je to sotva pár měsíců, co se na pultech objevila vykopávka „1996 DEP Session“ a už tu máme novou nálož aktuálních fláků. Komerční úspěch asi inspiroval pana Iommiho natolik...
Dlouhá čekací pětiletka je konečně u konce. Společný projekt dvou metalových titánů, Hansiho Kürsche a Jona Schaffera našel konečně kompletní podobu v pořadí druhém kotoučku a myslím...
Abych hned na začátku přiznal barvu. Klasický heavy metal s občasnou výjimkou starých klasik (IRON MAIDEN, vybrané statě z MANOWAR – zdravím Shnoffa! - a hrstka dalších) dobrovolně moc neposlouchám.
Člověk se někdy nestačí divit, jak je ten svět relativní a jak moc modulární je pro nás zdánlivě nemanipulovatelný čas. Zdánlivě. Existuje totiž několik fyzikálních teorií jak dokázat časové dilatace i různé plynutí času vzhledem k inerciálním soustavám.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.