DISSECTION - Maha Kali
Dlouho, předlouho čekali příznivci DISSECTION na tuto chvíli. Avšak co má se stát, stane se… Sudba byla završena a nyní SATAN OPĚT PROCITNE. Ano, tak nějak by se slušelo zahájit recenzi na něco...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z kraje vám prozradím jedno velké intimní tajemství. Ale nesmíte to nikomu říct, protože by si všichni mysleli, že jsem blbej. Možná nebudete věřit, ale můj bezbřehý hudební vkus je vypilován do tak krystalických rozměrů...
Čistě instrumentální alba nemám moc v lásce. A mám k tomu pádný důvod. Málokterý z hudebníků pouštějících do podobných projektů má na to, aby udělal kvalitní instrumentálně pojatou desku a dokázal jí dát srdce stravitelnosti i pro obyčejného posluchače.
Páni. Tak tohle je teda věcička. O projektu CHAOSTAR jsem slyšel už před časem, četl jsem i rozplývající se recenzi našeho vrchní „shit killera“, klasikoznalce a drsoně (myšleno striktně v dobrém) Immortala...
Finští hrdinové opět nezklamali! Mužně dostáli slibu, jímž časovali na jaře své fanoušky a nahráli dlouho očekávané EP, které vrhli do světa s rotací i účinky cirkulárkového kotouče.
Daniel Landa je vskutku zajímavý úkaz zmrzačené české populární scény. Byly doby, kdy hitparádám vládly americké jednosezónní instantní škváry na straně jedné a zajetí normalizační „umělci“ na straně druhé.
Jak už bývá tradičním zvykem u podobně houfných koncertních akcí, čítajících alespoň čtyři kapely, jedna kapela odpadla, tudíž se začátek posunul o hodinu.
Zákony trhu jsou holt neúprosné. Firma Nuclear Blast to dobře ví, proto kuje železo, dokud je žhavé a čtyři měsíce po vydání studiového šlágru „Once“ přichází s after release singlem „Wish I Had an Angel”.
Ti seveřané mě neustále dostávají. Vážně mě nepřestává udivovat, kterak může několik desítek lidí dlouhodobě zcela ovládnout část hudební scény (metalové) a produkovat s pár malými obměnami v sestavě tak rozmanitou hudbu a ještě se při tom vcelku slušně držet nad onou pomyslnou kvalitativní laťkou.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.