DEAD SOUL TRIBE - The January Tree
Je tomu takřka na den jeden rok, co jsem v údivu poslouchal tehdy čerstvou novinku „A Murder of Crows“ a beze slova lapal po dechu nad její dokonalostí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani vlastně pořádně nevím, co mě přimělo k účasti na této akci. Snad to byla samota, možná trochu zvědavosti nebo i touha zažít něco nevídaného a netradičního.
Dámy a pánové, tohle album je pecka. Jako blesk z čistého nebe, fénix z popela povstalý, se nám začíná vzmáhat německá metalová scéna a po tisíceré variaci na téma HELLOWEEN se se konečně začínáme dočkávat kvalitní germánské hudby.
Každý, kdo někdy jen trochu přičichl k vůni temné růže a odhalil třeba jen malé zákoutí temněkovové abstrakce a čistoty stylu, nemohl se nesetkat s pojmem...
BERSERK? „Rites of Supremacy“? Jak tvořivý a hluboký název. Starý brach Elvis by se jistě podivil, kdyby viděl jakých podob a mutací na sebe může vzít revoluce...
Pod záhadným jménem FAUST AGAIN se skrývá neméně záhadná polská partička na slovo vzatých teenagerů, kteří pod štítem jednoho z velkých alchymistů středověké Evropy objevují vlastní recept na dlouhověkost metalu.
Už několik let je takřka nepsaným pravidlem, že nás Ozzyho velký pobočník, kytarista a miláček davů Zakk Wylde, obšťastní novým albem své kapely BLACK LABEL SOCIETY současně s vypučením prvních jarních květů.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.