THY MAJESTIE - Dawn
Italská kapela THY MAJESTIE na sebe před lety upozornila koncepčním albem „Hastings 1066“. Kromě zajímavého námětu šlo i po hudební stránce o podařenou záležitost...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak HAGGARD letos v létě na festivalu Masters of Rock slíbili, tak se také stalo a po pár měsících navštívili opět naší republiku. Ale vezměme to po pořádku.
Historie kapely POISONBLACK sahá pouhých pár let nazpět, někam na přelom staletí, kdy frontman toho času ještě plně aktivních SENTENCED (a pilně pracujících na vynikajícím albu „The Cold White Light“) Ville Laihiala...
Občas se stane, že nějaká nahrávka zapadne, člověk na ní zapomene a nalezne ji až po delší době a případná recenze se pak titulem „aktuální“ stěží může chlubit (snad těch pár měsíců není takový hřích).
Jedna věc se Stallonemu musí nechat, je férový vůči divákům. Už od začátku říkal, že jak „Rocky“, tak „Rambo“ jsou série, které samy o sobě slušně nesly a jejich pokračování je tak hlavně finančně motivováno.
Rolf Munkes měl vloni problém. Tony Martin se na nové desce nepodílí a tak bylo třeba najít stejně starého a pokud možno podobně kvalitního zpěváka. Obojí se víceméně povedlo a tak tu máme další porci brontosauřího hard rocku.
TWILIGHT GUARDIANS bych řadil do té kategorie kapel, které jsou skoro tak dobré jako ty známé, leč na výsluní se nikdy nedostaly. Za těch pár let se pánové vypracovali a svůj styl vybrousili...
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.