XANDRIA - Sacrificium
XANDRIA se počátkem minulé dekády profilovala jako zajímavá alternativa na tehdy (vlastně i dosud) populární vlnu krasavic v metalovém světě, kde největšího ohlasu dosáhli NIGHTWISH.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BEFORE THE DAWN, BLACK SUN AEON, DAWN OF SOLACE a několik dalších jsou jména kapel či projektů, které spojuje jedno jméno: Tuomas Saukkonen.
Zpočátku to vypadalo jako recese. Druhé album postavilo těžiště na cover verzích a zmíněný dojem tak byl umocněn. Avšak na třetím albu se VAN CANTO více soustředili na vlastní tvorbu a začalo to vypadat...
Čtrnáct let uplynulo od posledního sólového alba Andiho Derise. Jestli byl mezitím zcela vytížen svou domácí kapelou nebo si dával tvůrčí pauzu, těžko říci.
Italští RHAPSODY se ve druhé půli minulé dekády rozhodně nenudili. Nejprve si museli změnit jméno, to vyřešili připojením „OF FIRE“. Poté je čekala urputná právní bitva s Joey DeMaiem (možná by stálo za to jí zhudebnit v jedné ze svých legendárních ság místo smyšlených draků a hrdinů)...
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.