Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Německá kapela GAMMA RAY se se svým stylem poprala v první půli devadesátých let, poté jej chvíli brousila a zkoušela, kam se ještě dá sáhnout. Nové tisíciletí pro kapelu znamenalo období stability hudební i personální a ničím nerušené tvorby a produkce ve vytyčeném směru.
NOX AUREA je relativně nová švédská kapela, která na sklonku loňského roku vydala svou prvotinu „Via Gnosis“. Hudebníci jsou to již ostřílení a povětšinou vyrostlí v black metalovém podhoubí...
RED CIRCUIT je jedním z mnoha studiových projektů, které slouží k ukrácení dlouhé chvíle některých příliš plodných muzikantů. Zvláště na scéně progresivního rocku/metalu se to podobnýma záležitostma jen hemží.
EPICA se již od svých počátků držela zásady: čím více sborů a orchestru, čím mohutnější zvuk, tím lépe. To bylo kolem roku 2002, kdy Mark Jansen odešel z AFTER FOREVER...
Netřeba si nalhávat, že by tato recenze byť jen zdánlivě stíhala aktuální termín. A nebýt častého, někdy až zlostného naléhání kolegy Darkmoora, ani by nebyla dokončena.
THEATRE OF TRAGEDY se stále nechtějí odebrat do zaslouženého důchodu a opět vydávají soubor teskných písní. V jejich případě se tak kruh uzavírá a po desetiletí experimentální tvorby se vracejí do pochmurných koutů hudebního spektra.
Relativně nedávno jsme zveřejnili recenzi na prvotinu švédsko/norské kapely SAINT DEAMON. „In The Shadows Lost From The Brave“, ač z žánrových mantinelů nijak nevystupovala...
Zdálo se, že už je po všem, ale TRAIL OF TEARS přeci jenom vydali nové album. Za jiných okolností by na tom nebylo nic divného, tahle norská kapela nás zásobovala hudbou celkem pravidelně...
STREAM OF PASSION vznikli před pár lety z popudu Arjena Lucassena jako kapela, která měla využít výdobytků moderní doby. Muzikanty sesbíral z různých konců planety...
Sam Raimi se po megalomanském filmu „Spider-man“ a jeho ještě monstróznějších pokračováních...
Je-li něco pevnějšího než mořský útes, vytrvalejšího než keňský běžec, nezdolnějšího než tři sta Sparťanů a věčnějšího než Řím, pak je to Joey DeMaiova víra v heavy metal.
LACUNA COIL se před pár lety chytla komerční vlny a ze svých snových počátků se chtěla přesunout na pulty mezi mnohem zvučnější jména. Bohužel však tento tah úplně nevyšel...
Finská studnice rockových melodií se zdá nevyčerpatelná nebo, lépe řečeno, studnice finských melodií připomíná krajinu tisíce jezer, kdy jedna inspirace volně přechází z jednoho jezírka do druhého a bez větších obtíží si odnese životodárnou tekutinu...
SILENTIUM se dali dohromady v polovině devadesátých let na základech deathové kapely FUNERAL a po mnoho dalších let se věnovali převážně doom metalovým umíráčkům.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
