TREMONTI - The End Will Show Us How
Je těžké se na úvod nezmínit o odkazu CREED, ale pojmu to trochu jinak. Nebudu se vracet k hudebnímu obsahu, ale jednoduše zkonstatuji...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je těžké se na úvod nezmínit o odkazu CREED, ale pojmu to trochu jinak. Nebudu se vracet k hudebnímu obsahu, ale jednoduše zkonstatuji...
Říjen 2024 byl především o BLOOD INCANTATION a jejich desce "Absolute Elsewhere", kolem které se obecně nadělalo celkem dost povyku.
Recenzi nové desky Francouzů KLONE jde sfouknout celkem stručně. Vše podstatné o jejich současné hudbě totiž vystihuje popis předchozího alba "Meanwhile".
Hudba stavěná na silových djent základech mě poslední dobou příliš nebrala, dokonce jako bych měl pocit, že se tento subžánr začal vyčerpávat a podobné názory pozoruji i u dalších fanoušků metalové hudby.
Zářijovou (2024) porci alb shrnu tradičním konstatováním, že toho v daném měsíci bylo zase vážně plno.
Možná by se mohlo zdát trochu kontroverzní zařazovat Nicka Cavea a jeho NICK CAVE & THE BAD SEEDS mezi retro, ale jelikož jsem jeho desku roku 2024 vynechal z pravidelných měsíčních nadílek...
Rok 2024 byl opravdu bohatý na svérázné progresivní deathmetalové desky. Ani se nebudu snažit je tu jmenovat...
V srpnu 2024 si velká část redakce užívala festivalových radovánek, především BRUTAL ASSAULT 2024 obsadili představitelé MP opravdu hojně.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.